Historik pardubického hokeje: Už bylo i hůř. Nemůžeme být pořád na výsluní
Pardubice z mapy hokejové extraligy nezmizí. Dynamo se ale dlouho klepalo. Na poslední chvíli ho minula baráž. Dvanáctá příčka přesto rozhodně není nejhorším umístěním klubu v dějinách.
„Podobných situací jsem za více než padesát let, co do hokeje dělám, zažil dost. Už jsme byli i horší. V sezóně 1995/1996 jsme skončili na třináctém místě. Za námi už zůstala jenom Kometa Brno. Někdy se nepodaří mužstvo sestavit tak, aby to prostě klaplo. Je v tom štěstí, jde o kolektivní hru. Nic jednoduchého. Třikrát jsme byli dvanáctí. Kromě letoška i v roce 2008 a 1993,“ připomíná historik pardubického hokeje Milan Černický.
A přidává i optimistický výhled: „Dělal jsem všechny sporty a neznám člověka, který by nechtěl vyhrát. Příští rok může být všechno jinak a třeba budeme i oslavovat. Co byl dal mistrovský Litvínov za to, kdyby byl letos dvanáctý a nehrál by baráž. Nemáme titul, ale dopadlo to dobře.“
Od sešitů ke knihám
Milan Černický měl nedávno osmdesátiny. „Hlavně chci poděkovat klubu, že si na mě vzpomněl. Dojala mě ta situace na vyprodaném stadionu, kdy tleskali nejlepší fanouškové v republice. Ještě dneska ji cítím v sobě.“
Nejdřív Černický vydával o hokeji sešity. „Hodně mi pomohl František Nerad. Pak jsem pokračoval dál. Jenomže v letech 89, 90 se ta práce tak nějak zastavila. Ale přesto jsem si doma všechno značil. Musím říct, že to byla zásluha Zbyňka Kusého, který si mě vzal zpátky do hokeje, abych dělal kroniku. Svěřil jsem se mu, že mám rozepsanou první knihu. Hodně dal na historii. Vždycky si mě pozval před sezónou a chtěl vědět, jaká jsou výročí klubu, výročí hráčů. Už se to stalo tradicí, že se hráči objevují na ledě a fanoušci jim mohou poděkovat za odvedenou práci, za to pobavení.“
Co teď historik plánuje? „Chtěl bych vydat poslední, pátou knihu. Je prakticky napsaná. Rozhodl jsem se, že ta kniha musí vyjít. Už jenom za to, jak se ke mně všichni chovají. To mi dává hroznou sílu. Jsem rád, že můžu klubu okrajově pomáhat. V Pardubicích si musíme vážit toho, jací lidé jsou u hokeje. Navíc mě kamarádi vyhecovali, abych do knihy napsal taky něco o sobě. Nerad o sobě mluvím a něco zveřejňuju. Ale řekli mi, že jim tu knihu nemám dávat, jakmile tam toto nebude,“ usmívá se Milan Černický.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.