Hlasatelka Marie Tomsová: Říkali nám mluvící hlavy, nesměli jsme se ani hnout. Ty nervy byly značné

20. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Marie Tomsová

Téměř 20 let oslovovala lidi z televizní obrazovky, jejím snem ale bylo stát se ilustrátorkou dětských knížek. „I to slovo ilustrátorka jsem se jako dítě naučila říkat,“ směje se Marie Tomsová.

Výtvarné umění studovala na filozofické fakultě, kde byl obor čeština a výtvarná výchova. „Do 25 let jsem malovala neustále, našim jsem pokreslila nábytek i zdi, mým vzorem byla Helena Zmatlíková a já jsem také chtěla takhle pěkně ilustrovat knížky.“

Po škole chvíli učila na učilišti, ale to se jí nelíbilo, protože měla trochu problém poradit si se středoškolskými floutky – občas se jí dostalo i plácnutí po zadku. V další práci se potkala se zajímavými lidmi a jedna známá ji nasměrovala do televize, tehdy Československé, na konkurz na hlasatelku. „Já jsem se zděsila, já takový plachý introvert. Ale pak jsem si řekla, proč ne.“

Mluvící hlavy

Konkurzem prošla vítězně a začala její éra hlasatelky. V té době ale neexistovalo čtecí zařízení, hlasatelé se všechno učili nazpaměť. Jelikož texty podléhaly kontrole tehdejšího komunistického režimu, musela si dávat pozor, aby neřekla něco nepatřičného. „Texty jsem si mohla poupravit do té míry, abych nenarazila. Šlo to v podstatě jen u pohádek a věcí pro děti. Přehledy pořadů jsme si mohli psát sami, ale i to se kontrolovalo. Jakmile bylo něco angažovanějšího a publicistika vůbec, tak jsme nesměli změnit ani slovíčko. Takový text jsme měli označený dvěma červenými čárami.“

Kontroly byly obrovské. „Říkali nám mluvící hlavy, my jsme se nesměli ani hnout, nesměli jsme gestikulovat a ty nervy byly značné.“

V televizi strávila 17 let a odchod se jí velice dotknul. „Chtěla jsem jít na externí smlouvu a ubrat služby kvůli rodině. Překvapilo mě, že se po tolika letech praxe nešlo domluvit. Ta výpověď přišla nečekaně a takovým způsobem, že dodneška na to vzpomínám s lítostí.“

Jako parťák Miloše Kopeckého

Zahrála si i v několika filmech a její hlas je slyšet také z dabingu, reklam i vysílání Českého rozhlasu. Ráda vzpomíná na natáčení „Slunce seno a pár facek“, kde ztvárnila roli, kterou už uměla – roli hlasatelky. „Hlasatelky tenkrát uváděly filmové premiéry v kinech. Často byl tvůrcem Zdeněk Troška, a ten mě oslovil. Byla to nádherná práce a zůstalo mi odsud pár bezvadných přátelství.“

Alex Mynářová a Marie Tomsová

V televizní komedii „Když vy jste taková jiná“ hrála po boku Miloše Kopeckého. „Já to tenkrát vzala, protože jsem myslela, že mě zase čekají dvě věty. Ale byl to dvacetistránkový dialog a měla jsem na to dva dny.“

Jak to dopadlo a co na její výkon řekl Miloš Kopecký, si poslechněte v rozhovoru u Alex. Dozvíte se také, co použila jako výmluvu, aby se vyhnula vstupu do KSČ. S manželem oslavili neuvěřitelnou safírovou svatbu, jakým směrem se vydali jejich umělecky založení synové?

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.