Hlasy světla uslyšíte v Pardubicích. Blíží se velkolepá show

14. březen 2016

Kulturní událost roku. Něco, co tady ještě nebylo. V podobném duchu mluví organizátoři o akci Hlasy světla. Pardubická hokejová aréna ji zažije 8. října. Už teď se ale náročný projekt chystá.

„Fragment po fragmentu se to dává dohromady. Hudbu máme hotovou, kolem ní se skládá show. Máme scénář. Pak se k tomu dodávají vizuální složky. Je na tom dost práce. Momentálně zkoušíme projekce na speciálních projekčních plochách. Vylaďuje se technologie. Zkoušky budou i na místě. Několikrát si to celé musíme projet, aby na nás nečekalo nějaké překvapení,“ říká autor námětu, scénáře a hudby Robert Jíša.

Nový koncept hudební a zároveň vizuální show bude mít dokonce 4D rozměr. „Co vidíme kolem sebe, je 3D, ale pak je i něco nad námi. Existují různá tajemství života. Proudící energie může být 4D. Lidé si budou muset nasadit brýle. Příklad: Když běží stádo koní, fouká vám vítr do vlasů nebo sněží a podobně,“ naznačuje říjnové zážitky Jíša.

Každý si něco najde

Jednoduše charakterizovat celou akci nejde. „Bude to koncert vážné hudby s prvky filmové hudby a dalších žánrů v multimediálním provedení, k tomu obrovské projekce. Říkáme si, že máme ambice udělat kulturní záležitost roku. Jsem moc rád, že právě v Pardubicích.“ Ženy pravděpodobně zaujmou emoce v příběhu, muže pak technické provedení.

Robert Jíša vyzval k režírování koncertu Steva Lichtaga. „Aby to bylo opravdu epické, potřebujeme někoho, kdo má zkušenost s velkými projekty. My se Stevem dlouhodobě spolupracujeme na různých filmech,“ říká Jíša.

Na show se podle něj podepíše fakt, že se koná v předvečer 126. ročníku Velké pardubické. „Hlavním tématem projektu je znovuzrození v různých formách. Koně jsou určitým symbolem života a energie. Proto jsme do toho koníky chtěli trochu namontovat a budou tam.“

4D ani Praha nezažila

Význam koncertu podtrhuje jeho jedinečnost. „V mnohem menší míře a ve 3D jsme to už prováděli v Praze. Bylo to krásné, ale sbor Boni Pueri, který se na tom podílel, byl tehdy tak nadšený, že se rozhodl pro jakousi reinkarnaci projektu do něčeho nového a ještě většího. Sbormistr pan Horák obcházel lidi, které má rád, až narazil na paní Zbořilovou z Komorní filharmonie Pardubice. Tu to zaujalo. Koncepce se zvětšovala a nakonec to uděláme v hokejové aréně,“ popisuje Robert Jíša.

On sám začal skládat už ve svých dvanácti letech. „Něco jsem možná vymýšlel i dřív, ale už si to nepamatuju. Bylo to pod nátlakem rodičů-oba profesionální hudebníci. Rozhodli se, že mi v dětství dají alespoň základy. Musel jsem hrát, trochu i skládat. Když přišla puberta, s radostí jsem od toho utekl, ale pak jsem se k tomu zase vrátil.“

Jíša se věnuje filmové hudbě i muzikoterapii. „Snažím se aktivně přijít na způsoby, jak může hudba pomáhat lidem. Aby byl trojúhelník dokonalý, začal jsem se věnovat taky současné vážné hudbě. Člověk potřebuje cítit nějaký úspěch a zpětnou vazbu od diváků. Když je období, že se tolik nedaří na jednom poli, můžu si od toho odpočinout a vrhnout se na jiné pole.“

autor: MAL
Spustit audio