Invaze ze severu. Na zimu se naši havrani pod tlakem těchto hejn stáhnou na jih

Ptáci čeledi krkavcovitých jsou velmi inteligentní, pospolitě žijící a velmi přizpůsobiví. Do čeledi krkavcovitých (Corvidae) patří například havran polní, vrána obecná, krkavec velký nebo třeba kavka obecná, ale také sojka, straka a další.

Jejich krákání nám často nedá někdy moc po ránu spát, někdy nás probudí, a tak si dnes připomeneme, jestli to jsou vrány, havrani nebo krkavci. A to vše s magistrem Josefem Hotovým z Muzea východních Čech tady v Hradci Králové. Už jste si také všimnul těch hejn?
Samozřejmě, jsou nepřehlédnutelná. Je to doba, kdy obvykle na naše území přilétají. Ono se to obtížně hodnotí, protože u nás jsou tito ptáci i přes léto, ale teď na zimu k nám přilétají ze severu.

Kteří ptáci k nám ze severu přilétají?
Jsou to havrani polní, přičemž ale vrány mezi nimi v těch hejnech najdeme také.

Mgr. Josef Hotový z Muzea východních Čech v Hradci Králové

Jak já to poznám jako laik, jestli to jsou havrani nebo vrány?
Pokud je vidíte trošku zblízka, tak nejjednodušší je podívat se na kořen zobáku. Vrány ho mají opeřený, kdežto havrani ho mají olysalý. To je takový ten základní a nejjednodušší znak.

Vrána asi nebude samičkou od havrana, viďte, jak si často mnozí myslí?
Ne. Je to opravdu tak, že jsou to dva samostatné druhy. Respektive dnes víme, že dokonce ani vrána není jeden jediný druh, ale jsou to druhy dva - vrána šedá a vrána černá. Vrána šedá se dobře poznává od těch havranů. Ale můžeme tady zahlédnout i vránu černou, která je od havrana k rozeznání jen velmi obtížně.

Dá se to poznat i podle jejich typického chování? O havranech se říká, že jsou jaksi víc společenštější. Že jsou právě v těch větších hejnech.
Přesně tak. Havrani jsou velmi společenští ptáci, a to po celý rok. Hnízdí ve velkých koloniích, často je to i několik set ptáků. Kdežto vrány jsou spíše samotářské. Ale teď na zimu ptáci často chování mění, prostě zima je pro ně obtížným obdobím. Takže i vrány, které jsou takové samotářské, nepříliš družné, tak na zimu rády vyhledají společnost právě těch havranů. Mají podobné nároky na prostředí i na potravu. No a víc očí víc vidí, takže to je asi jedna z hlavních výhod těch velikých hejn.

Krkavcovití (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay (5008272)

Někde jsem četl. že havrani se víc člověku přizpůsobili. A že vrány jsou spíš opravdu samotářské a moc se s člověkem nekamarádí.
Není tomu tak. Opravdu tohle platí pouze v hnízdním období, kdy ti ptáci jsou velmi ostražití, zejména tedy vrány. Ale i havrani se přeci jen víc bojí o rodinu, o mláďata a podobně. Ale teď na zimu je ta výhoda měst zcela zjevná. Ve městech je příjemnější prostředí, spousta jídla. Takže obavy musí jít stranou. Hlad je hlad a zima je zima.

Kteří ptáci tady zůstávají po celý rok?
Ono s těmi havrany je to dokonce tak, že díky kroužkování dnes víme, že naši havrani před těmito severskými ustoupí. Je to prostě vždycky nájezd ze severu, drsní Seveřané prostě přišli do střední Evropy a obyvatelstvo střední Evropy v hrůze prchalo. Platí to dodneška o ptácích. Kdy naši havrani pod tíhou okolností a tlakem těchto hord ze severu, když to takhle nadneseně řekneme, tak se stáhnou někam do jižního Německa, kde je zase příznivější klima, ale zároveň tam není taková velká konkurence právě ze strany těch severských havranů.

Takže ti havrani ze severu jdou za teplem sem, je tu mírnější zima než na severu.
Přesně tak. A ti naši zase jdou za teplem někam do Německa nebo třeba do Francie. Samozřejmě není to stoprocentní. I někteří naši havrani odolávají těmto novým sousedům a bez problémů tady přečkají celý rok. Ale naprostá většina naší populace mizí. Takže havrana sice vidíme celý rok, ale jsou to jiní ptáci. A to jsme zjistili teprve nedávno díky kroužkování ptáků.

Ptačí hejno (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay (5008272)

Jak početná jsou ta hejna havranů?
Těch ptáků jsou tisíce. Shromažďují se na noc na velikých nocovištích. Těch je v rámci České republiky jenom několik. Jedno je v Pardubicích přímo ve městě, což místní jistě dobře vědí. Zajímavé je, že ti ptáci nefungují jako celé hejno po celý den, ale zrána se v malých skupinkách kolem 50 ptáků rozlétávají do okolí. Zdá se, že každá ta skupinka má svého vůdce, který už je starší a zkušenější. A ten vede ty méně zkušené ptáky do míst, kde doufá, že něco k snědku najde. Tato skupinka se spolu drží od rána do večera. Večer se pak slétávají. Poblíž Pardubic, ale může to být i jinde. Na Nymbursku jsou přímo v Nymburce nebo u Kralup nad Vltavou. A tato hejna se postupně kumulují ve stále početnější uskupení. Až nakonec to veliké asi desetitisícihlavé hejno, které pak společně nocuje, tak se těsně před soumrakem, těsně před úplnou tmou zvedne a odletí až na své definitivní nocoviště.

A tam spí.
Důvod je asi ten, aby odlákali a trošku zmátli případné predátory, kteří by je chtěli v noci sníst. Protože ptáci v noci nejsou příliš obranyschopní. V noci nevidí a doufají, že jsou na správném místě. A tohle obrovské hejno samozřejmě láká pozornost těch, kteří by je chtěli sníst. Takže aby nebyli tak snadnou kořistí, tak těsně před soumrakem ještě na poslední chvilku úplně změní nocoviště. Změní to místo a poodletí jeden, dva, tři kilometry. A tam se teprve definitivně usadí.

A co ti další zástupci říše krkavcovitých?
Na našem území kromě havranů a vran žijí ještě krkavci, sojky, straky a ořešníci.

Mě zaujalo, že to jsou všechno pěvci. I když by se to podle toho krákání možná nezdálo, viďte?
Pěvci jsou nazvaní nikoliv podle schopnosti zpívat, ale podle stavby hlasového ústrojí. A to mají krkavcovití ptáci velmi dobře vytvořené. Podobně jako třeba známější slavíci a další dobře zpívající ptáci.

Když se zastavíme u té jejich inteligence. jsou to opravdu chytří ptáci, kteří se dokáží ledacos naučit. Třeba i mluvit?
Ano. Akorát že zrovna mluvení s inteligencí nesouvisí. To souvisí právě s tou stavbou hlasového ústrojí. I nepříliš chytré zvířátko se naučí opakovat zvuk. A oni akorát mají ten hlasový aparát postavený tak, že je v některých ohledech podobný našemu. A jsou schopni i třeba intonaci a tón hlasu napodobit naprosto věrně.

Krkavcovití (ilustrační foto)|foto: Fotobanka Pixabay (5008272)

Co se týče té inteligence, viděl jsem, že jim ukázali nebo na tabuli číslo a oni přesně podle toho čísla sezobali počet červíků. Tak to je ta inteligence.
To už je projevem inteligence. Ačkoliv ani tohle není v živočišné říši nic neobvyklého. Apousta zvířat je schopna vnímat čísla, je schopna poznat určitý počet. A když se počty mění, tak na to reagují adekvátním způsobem. Ale třeba krásnou ukázkou inteligence krkavcovitých ptáků je schopnost učit se, chápat věci, které nikdy předtím neviděli. Případně i použít to, co je nové, k něčemu, co by jim pomohlo získat třeba potravu. Naučili se používat automobily jako louskáčky na ořechy. Místo toho, aby pracně louskali ořechy, tak vkládali vrány i havrani, je to pozorováno na několika místech, oříšky pod projíždějící auta, uskočili ve správný čas a poté, co auto přejelo, tak rychle vyzobali obsah. A za chvilku znovu přinesli další ořech a nechali si ho takto rozlousknout.

Co ten ořešník? Protože ten také patří mezi krkavcovité, ale neznáme jej tak dobře, jako třeba sojku nebo straku.
Je to proto, že ořešníci jsou z těchto krkavcovitých ptáků asi nejplašší. I když krkavec je také docela plachý, a nedrží se blízko člověka. Platí to zejména tedy v hnízdních období, kdy ořešníka ve městech ani na vesnicích nepotkáme. Ale teď v zimě je to období docela náročné, takže jsou nuceni trošku změnit své zvyky. A protože my pěstujeme na svých zahradách ořešáky, čili zdroje potravy ořešníků, tak oni si na oříšky létají až do našich zahrad. Prostě proto, že je hlad.

Mgr. Josef Hotový z Muzea východních Čech v Hradci Králové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem

Jak vypadá ořešník?
Ořešník je velikostně podobný jako sojka, ale je hnědý, bíle kropenatý.

Na závěr by mne zajímalo, pane magistře, krmit, nebo nekrmit v zimě ptáčky? Protože teď jsem někde četl, že se snad sýkorkám někde v Anglii díky tomu, jak tahají ta semínka z krmítek, nějak prodlužují zobáčky a prý jim to neprospívá.
Takhle to úplně není. Třeba zrovna u těch sýkor to prodlužování zobáků je čistě adaptivní záležitost. Zobák ptáků má podobně jako náš nehet na povrchu vrstvu, která neustále dorůstá, musí se obrušovat. A záleží právě na intenzitě toho obrušování, nakolik ten zobák přerůstá či nikoliv. Takže zrovna v tomhle případě to není něco škodlivého, naopak ta sýkora tím, že takto ten zobák používá, tak se jí vlastně prodlužuje do optimálního tvaru. Tedy asi ptáky spíše krmit. Oni přes tu zimu opravdu docela trpí. Takže to přikrmování, přestože je může také nějakým způsobem ovlivnit, tak většinou to vnímáme jako správný přístup k tomu, jak té přírodě trošku pomoci v době nouze. Krmit a nebát se.