Jak se kdysi jezdilo na vysokých kolech? Ve Vysokém Mýtě si to můžete vyzkoušet

V expozici s názvem Jednou stopou se projdete třemi staletími. Uvidíte v ní unikátní modely nejstarších kol, které si díky filmovým záběrům prohlédnete přímo v akci. Šlápnout do pedálů ale můžete i vy sami, a to na cyklistických trenažérech.

Pohled do části expozice Jednou stopou|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Při prohlídce se dozvíte řadu nových věcí o významných firmách v regionu, které kola vyráběly, o zakládání cyklistických spolků, stejně jako o oblečení prvních nadšených velocipedistů a jejich nezbytném vybavení.

K magnetům expozice samozřejmě patří vysoká kola. Jedno z nich vysokomýtské muzeum získalo v roce 1903. Původní majitel ho kupoval za 160 zlatých, tehdy obrovskou sumu, muzeum kolo ovšem získalo za pouhých 60 krejcarů. Celý příběh vám v audiu přibližuje ředitel Krajského technického muzea Jiří Junek.

V expozici si můžete detailně prohlédnout všechny součásti vysokého kola|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Největším výrobcem vysokých kol v Čechách byl Jan Kohout z pražského Smíchova. Pravděpodobně druhou největší specializovanou firmu vlastnil Vilém Vorbach z Pardubic, svoji dílnu a prodejnu provozoval ve Smilově ulici. Několik kol s jeho značkou se dochovalo a právě jedno z nich uvidíte v kolekci vysokomýtského muzea.  

První cyklisté to neměli jednoduché

V expozici Jednou stopou si můžete prohlédnout mapu Království Českého pro cyklisty z 80. let 19. století. Jsou v ní vyznačené prudké kopce, aby velocipedisté na vysokých kolech, která brzdili jen protitlakem pedálů, prudké sjezdy vůbec zvládli a věděli o nich dopředu.

První klub velocipedistů v Čechách vznikl na pražském Smíchově v roce 1880|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Stálou výstavu doplňují také půvabné historické letáky a fotografie. Nejstarší klub velocipedistů na území našeho kraje vznikl v roce 1886 v Litomyšli, klub ve Vysokým Mýtě byl založený o devět let později. Vzhledem k ceně vysokých kol se členy spolků stávali zejména movití lidé. Často se tak při svých vyjížďkách na kolech setkávali s uštěpačnými poznámkami kolemjdoucích.

„To kolo bylo nesmírně drahé, stálo zhruba asi jako roční plat zedníka,“ dodává ředitel Krajského technického muzea Jiří Junek. „Takže cyklisté se dost často stávali terčem nějakých útoků od dělníků, ale třeba taky od dětí, takže před nimi museli ujíždět. Dalším nepřítelem velocipedistů byli psi.“

Vysoké kolo z druhé poloviny 80. let 19. století získalo vysokomýtské muzeum v roce 1903|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Před volně pobíhajícími a dorážejícími psy se cyklisté na vysokých kolech bránili všemožně. Do kapes si brali kameny, vozili s sebou bič, ale dokonce i malé pistole, tzv. velodogy. Šlo o kapesní revolver, navržený na konci 19. století ve Francii, primárně právě pro cyklisty, aby se jím bránili proti dotěrným psům. Náboje měly relativně malý výkon, velocipedisté často používali kuličky z vosku, dřeva nebo pepře, aby psa nezabili, ale zkrátka jen zahnali.