Jako tříletý našel ve skříni staré housle. Dnes Josefu Špačkovi tleská celý svět

„Pocházím z hudební rodiny. Tatínek je violoncellista, profesionál, který hraje v České filharmonii. Maminka hrávala na kytaru a hodně nám zpívala, když jsme byli malí. Od kolébky jsem byl hudbě vystavený. Když mi byly asi tři roky, tak jsem u nás doma ve skříni objevil staré housle a už se mnou zůstaly,“ usmívá se.

Vrzání na začátku

Samozřejmě každý včetně Špačka se musí vším prokousat. „V prvním roce se jenom učíte nástroj držet. Skřípance tam určitě byly, ale já jsem byl docela disciplinované dítě. Neměl jsem moc problém s tím, když mi rodiče řekli, abych si vzal housle a šel cvičit.“

Čtěte také

Pardubice postaví novou ZUŠ v Polabinách, vítězný návrh má střešní terasu i atrium

Dnes už hudebník zná různá publika a ví, že se po celém světě liší. „Třeba v Asii vás vyloženě obdivují, milují tu muziku, ale jako publikum nejsou až tak hluční. Jsou spíš takoví vřelí. V USA naopak publikum neuvěřitelně burácí, ale máte pocit, že už k vám nechovají takový respekt. Evropa má takové nejerudovanější publikum. Klasická, vážná hudba vznikala většinou právě na našem kontinentu. Je tak v této kultuře zakořeněná.“

Nejlíp se hraje v dobrých sálech. „Nedávno jsem byl v Drážďanech, kde asi před 7 lety rekonstruovali tamní symfonický sál. V Čechách se těším na výstavbu nových koncertních sálů. Dokonce i pardubická zuška plánuje megaprojekt. Tomuhle tleskám, fandím a držím palce, ať se to podaří

Pětkrát Brahms

Teď Špaček vystupuje po boku Komorní filharmonie Pardubice s Brahmsovým koncertem pod taktovkou šéfdirigenta orchestru Stanislava Vavřínka. „Do Pardubic se vracím poněkolikáté. Mám tady spoustu přátel. Není to snad ani spolupráce, spíš spolukamarádství, kdy se po letech potkáme a vytváříme spolu krásnou hudbu. Je hezké se vrátit na místa, kde víte, že máte hodně vřelých duší.“

Houslista Josef Špaček|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

V Pardubicích měl celkem 3 koncerty, pak následuje Šumperk a 29. června areál parku Nového zámku v Kostelci nad Orlicí, kam se vrací po třech letech. V červenci 2022 tam se souborem Barocco sempre giovane provedl Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho a Astora Piazzolly. V rodovém sídle Kinských u Františka Kinského se mu líbilo. „Tehdy tam byla úžasná výstava bratří Formanů věnovaná dětem. Moje tři ratolesti tam fakt vydržely celý den. Lítaly po zámku a moc si to užily. Místo stojí za návštěvu.“

Houslista si maximálně cení svého nástroje z roku 1732. „Plánuji si vzít tohoto svého nejsilnějšího koně. V Čechách je to absolutní unikát z dílny Giuseppe Guarneriho del Gesúa.“

Venku versus vevnitř

Housle patří mezi akustické nástroje. „Potřebujeme zdi, aby se zvuk odrážel. Když je nemáme, musí nám pomáhat ozvučení. Atmosféra venkovních koncertů je krásná. Lidi můžou vnímat přírodu kolem, v Kostelci i nádhernou architekturu anebo zpěv ptáků.“

V červenci si dá Špaček trochu oraz, pak to zase začne. „Dva festivaly v Řecku, cesta do USA, listopadový výlet do Asie. Ale doma je doma. Když se můžu vrátit za svou rodinou a spát ve své posteli, tak to je nejvíc. Cestování mám stejně jenom v takové bublině. Dostanu se do centra města, kde je koncertní síň. Na odlehlejší části se už podíváme méně.“