Jiráskova socha v Litomyšli láká maturanty. Gymnázium bere usednutí na klín jako recesi

„Název dostalo až po roce 1989 z popudu historika a archiváře Milana Skřivánka a tehdejšího ředitele Kováře. Asi měli pocit, že to je příležitost, kdy gymnázium zviditelnit nějakou osobností, která s ním byla významně spojená. Je možná zvláštní, že se to jméno někdo nesnažil dostat do názvu dřív. Jirásek byl i za minulých dob k jeho škodě poměrně protlačovaným autorem,“ říká zástupkyně ředitelky Ivana Pulgretová.

Zástupkyně ředitelky Ivana Pulgretová|foto:Eva Horáková, Český rozhlas

Co zůstalo?

Jirásek podle ní nepatří k nejoblíbenějším spisovatelům dnešních studentů. „Ale v Litomyšli dál zůstává duch kultury, krásného slova, krásné architektury, kterou on obdivoval. Tradice divadla, tradice sboru trvá z jeho doby a z toho, co on měl rád.“

Do města přišel jako profesor dějepisu a češtiny. Působil tam 14 let. „Nastoupil hned po vysoké škole jako suplent, což byl takový předstupeň toho profesora středoškolského gymnázia. Z toho, co vím, tak si myslím, že byl šťastný, i když zažil taky těžké chvíle, kdy mu zemřela dcerka a jednu dobu měl velmi těžké postavení. Když učil na reálce, tak s tím panem ředitelem tehdy tam moc nevycházel. On mu dával takové zbytečné úkoly, které přispěly k jeho oční chorobě. Ale vytvořil v Litomyšli spoustu literárních děl.“

Když odjížděl, tak ve svých pamětech dokonce napsal, že se s ním loučila celá Litomyšl. „Sešla se na Karlově, kam rád chodil, loučili se s ním na Buřvalce, což byl hostinec. Takže si myslím, že tam byl šťastný, že tam byl rád,“ soudí Pulgretová.

Za Jiráskem do křesla

Tahle tradice v podání maturantů a spisovatelovy sochy je poměrně dlouhá. „Dělo se to i za mých maturitních let, což už je tedy nějaký rok zpátky. Tehdy se tradici pokoušeli naplnit všichni maturanti středních škol v Litomyšli, takže to byla poměrně velká dávka. Usednete na klín, protože Jirásek sedí v křesle. Jde o sochu v nadživotní velikosti, podstavec je poměrně vysoký. Takže to představuje dokonce sportovní výkon. Ale za maturitu to určitě stojí, si myslím.“

Socha Aloise Jiráska na zámeckém návrší v Litomyšli|foto:město Litomyšl

Pulgretová dodává, že se dnes všechno bere jako recese a věc se obejde s nějakým napomenutím, pokud se na ni přijde. „Před rokem 89 to ale bylo takové velké dobrodružství. Nikdo nesměl být samozřejmě přichycen, protože to by bylo chápáno jako zneuctění významného spisovatele. Do jaké míry dneska studenti tradici dodržují, úplně přesně nevím. Myslím si, že někteří ano,“ říká zástupkyně ředitelky Ivana Pulgretová.