Jsou od bláta, veselé a zdravé. Děti se v lesní mateřské školce nenudí

28. duben 2015

Vyzbrojeni batůžky, pláštěnkami a svačinou vyráží do terénu. Lezou přes pařezy, zkoumají mraveniště, počítají šnečí ulity. Pokud jste potkali takovou skupinku předškolních dětí někde u Chocně, byli to pravděpodobně Skřítci z borovic.

Jsou to děti, jejichž rodiče si myslí, že dítě patří ven a ne do třídy. Lesní mateřskou školu nám do rozhlasové Radioporadny přijela představit Zdeňka Kučerová.

Všude dobře, venku nejlépe

„Impulsem pro založení lesní mateřské školy bylo moje vlastní dítě. Chtěla jsem mu dopřát takové dětství, jaké jsme měli kdysi my. Dnešní děti už nemají tolik příležitostí být venku, všechno prozkoumat a přijít si samy na spoustu věcí," vysvětluje své důvody Zdeňka Kučerová. Její školka pod širým nebem funguje třetím rokem.

Není to žádný bláhový nápad. První lesní mateřská škola vznikla v roce 1954 v Dánsku a postupně se rozšířila do Evropy, USA a Japonska. Do České republiky dorazila v roce 2004. Dnes jich tu máme přes stovku.

„Naše školka je skutečně v lese. A protože naše zázemí je rozložené pod velkými borovicemi, jmenujeme Skřítci z borovic. Jako zázemí nám slouží maringotka. Ovšem při mírné letošní zimě jsme v ní byli jenom třikrát," usmívá se Zdeňka Kučerová. Dobře ví, že déšť, sníh i vítr nevadí. Skřítci jsou na rozmary počasí dobře připravení. Mají funkční oblečení, ve kterém se cítí pohodlně a v teple.

„Nejdůležitější je, že se pořád hýbeme. Nejenom v okolí zázemí. Chodíme na výlety a poznáváme okolí Chocně," říká Zdeňka Kučerová.

Připravené na základku na 100%

Možná si nedovedete představit, jak probíhá výuka dětí. Předškoláci se přece na vstup do základní školy musí připravit a osvojit si řadu znalostí a dovedností. Nebojte se, připraví se a dobře. Skupinky nejsou větší než patnáct dětí. V lese se dá stejně jako ve třídě zpívat, kreslit nebo počítat.

Lesníky nejvíce trápí sucho v lese, vysvětluje Marek Šuba

„Nosíme s sebou i papíry a tužky, ale hlavně vycházíme z toho, co nám dá ten les. Není nic snazšího, než si spočítat kamínky, které někam hodíte, kaluže. Říct si, co kde roste a lítá. Když vidím, že je něco zaujalo, hned to téma rozvineme," uvádí Zdeňka Kučerová. Velkým pomocníkem je jí sama příroda. Pozorovat celoroční koloběh je pro děti nedocenitelná zkušenost. Svět kolem nás nepoznávají jen z obrázků, ale na vlastní oči.

„Na co sáhnou, to si i víc zapamatují. Když vidíme nějaké květiny, můžeme si je i namalovat a pak si o nich něco přečíst v atlase. Nechávám děti, aby si samy našly v knížkách, co právě kde utrhly nebo našly a přišly si na to samy," popisuje formu výuku Zdeňka Kučerová.

Skřítkům z borovic nechybí ani hřiště s průlezkami. Nahradí jim to stromy a pařezy. Baví je to a ještě to přirozeně rozvíjí jejich motoriku.

Školka, která nemá plot

Děti běhají kolem maringotky a přesně ví, kam mohou samy jít a co dělat. Nastavená pravidla respektují přirozeně. Jsou jako stádo, které drží pospolu a hlídá si svoji paní učitelku. Žádné zdi a ploty nejsou potřeba.

„Nějaká hranice samozřejmě existuje, ale není vidět. Když někam jdeme, panuje mezi námi domluva, že na sebe počkáme na konkrétním místě. Musíme vždy všichni na sebe vidět a slyšet se," říká Zdeňka Kučerová. Děti denně nachodí okolo tří kilometrů. Své věci si nosí v batohu na zádech. A jsou celkově samostatnější než jejich vrstevníci.

Rodiče, pojďte dál

Zatímco v klasické mateřské škole nemůže být ani řeč o tom, že tam strávíte celý den se svým potomkem a vezmete s sebou i jeho sourozence, v lesních mateřských školách to není problém. Taková návštěva je výhodná pro obě strany. Rodič zmírní dítě pocit odloučení a sám zhodnotí, jestli se mu líbí, jak se s předškoláky pracuje.

„Jsem za to ráda, alespoň vidí, jak to celé funguje a do čeho jdou. K tomu jsme zavedli Mamasden, kdy se scházíme s maminkami a se sourozenci našich Skřítků," dodává Zdeňka Kučerová. Mladší sourozenci si tak na školku přirozeně zvyknou, těší se na ni a nemají pocit, že jsou násilím vyvržené do cizího prostředí.

autor: PRO
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.