Kam odhodila princezna kornout od zmrzliny?!
Prázdniny v Římě, film, natočený v roce 1953 - je tedy o tři roky mladší než já, jsem viděla během svého života mnohokrát. Audrey Hepburn získala za svou roli nejenom Oskara, ale i mou celoživotní náklonnost.
V různém věku, v různých životních situacích, ať jsem koukala sama nebo s někým, pokaždé mě tenhle film dostal do stejné, romantické a úsměvné pohody. Nebylo tomu jinak ani letos, na Vánoce.
Vše probíhalo jako vždy. Stejná romantika, stejná úsměvná pohoda, až do chvíle, kdy si princezna koupila zmrzlinu v kornoutu, labužnicky si ji vychutnávala, mezitím se u ní objevil Gregory Peck v roli novináře, povídají si, povídají, princezna sedí na zídce u schodů a líže zmrzlinu a pak najednou skoro prázdný kornout zahodí…
„Viděl jsi to?"
Romantika neromantika, moje otázka na pana Fuchse byla jednoduchá.
„Kam odhodila princezna ten kornout od zmrzliny?!"
Pan Fuchs pokrčil rameny a já čekala jako ostříž, jestli kamera náhodou nezabere kornout, odhozený na zem, ale kameramana kornout nezajímal, stejně jako nezajímal pana Fuchse a navíc se film přenesl střihem do jiného prostředí.
To jsem to dopracovala, vzdychla jsem si. Nejenom, že mě v mém líbezném stáří zajímá, kam Audrey Hepburn odhodila kornout se zbytkem zmrzliny, a do odpadkového koše to tedy určitě nebylo, ale já poslední dobou také sleduju, kam herci ve filmu odhazují nedopalky! Je jim totiž úplně jedno, kam je hodí! Z vás musí mít hasiči kopřivku, kluci, pomyslím si pokaždé. Potřebujete mít volné ruce, tak hořící nedopalek prostě odhodíte kamkoli!
Mezi námi, vsadím se, že moje představa, jak se technik od filmu plazí po břiše, aby se dostal k odhozenému hořícímu vajglu a zároveň se nedostal do záběru, nebude tak úplně mimo…
A dost, naštvala jsem se. Konzumuj filmy a pohádky bez svých hloupých připomínek! Nekaž si citové zážitky postřehy, za které by se nemusel stydět ani nejzavilejší ekolog v EU!
Poslechla jsem se. Ale dlouho mi to nevydrželo. Druhý vánoční den jsem se koukala na pohádku Byl jednou jeden král. Pohádka byla natočená v roce 1954, je tedy o čtyři roky mladší než já, a platí o ní totéž, co jsem napsala o filmu Prázdniny v Římě.
Dívala jsem se, smála se stejným věcem, které jsem slyšela za svůj život minimálně třicetkrát, byl krásný vánoční podvečer, pak to přišlo.
Král chtěl ukázat Marušce, že sůl není k životu potřeba, a tak nařídil vybrat od poddaných všechnu sůl a nasypat ji do řeky. Minimálně třicetkrát jsem viděla, jak se z mostu sype sůl do řeky, sype se a sype, a teprve letos mi to došlo!
„A co ryby?! Rybám sůl přece škodí!"
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
