Kam se hrabe Balkán. Podle velocipedisty jezdí nejbezohlednější řidiči u nás

„Na Tour de France jsem se jednou potkal s Pepou Zimovčákem, který tenkrát jel před profesionálním pelotonem. Už jsme si nějak zůstali. Moje cesta ale není jet před pelotonem. Vím, že chci hlavně cestovat. Začalo to před lety poutní cestou do španělského Santiaga de Compostela. Následovala cesta Istanbul-Atény-Řím, pak Nordkapp, Petrohrad, od pramene Labe do Skotska,“ říká Ivan Burkert.

Covid nebyl brzda

Ještě na jaře dobrodruh netušil, jestli vůbec bude moci někam vyjet. „Cestu jsme pekli až 14 dní před odjezdem, i když jsme plán měli už dva roky. Občas jsme museli někde na hranicích předkládat nějaké doklady o očkování, ale jinak byla cesta překvapivě bezproblémová.“

Ivan Burkert stoupá na vysokém v horském úseku|foto:archiv Ivana Burkerta

Zatím poslední Burkertovo putování končilo v Oděse. „Lákal mě průjezd celým Balkánem. Šlo o země, které jsem ještě na vysokém kole nenavštívil. Chtěli jsme projet méně známá území. Na začátku cesty jsem vždycky nervózní. Než si to první den sedne a člověk se do toho dostane. Na každý den máme podle profilu trati naplánovanou určitou porci kilometrů. Snažíme se toho většinou držet.“

Kudy jel?

Start výpravy byl v Hradci Králové. Trasa vedla kolem Kunětické hory a cíleně se vyhnula Pardubicím. „Ne že bych je neměl rád, ale bylo to kvůli provozu. Taky mě doprovázel můj kamarád Jirka Valenta na vysokém kole, který bydlí nedaleko Pardubic. Takže jsme projeli jenom krajem města kolem letiště.“

Následoval Heřmanův Městec, Ronov nad Doubravou a u Horek nájezd na hlavní silnici od Čáslavi. „Musíte si zvyknout na provoz, na kamiony. Bohužel se nedá jezdit jenom po cyklostezkách a vedlejších silnicích. Nikde jinde jsem se ale nesetkal s takovou neohleduplností řidičů jako tady u nás doma. Snad ani Balkán nebyl tak strašný,“ myslí si Burkert.

Ivan Burkert projel na vysokém kole velkou část Evropy|foto:archiv Ivana Burkerta

Po přejezdu hranic přišlo Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Albánie, pak dál směrem na Kosovo, do Makedonie, Bulharska, Rumunska, Moldavska až do ukrajinské Oděsy.

Velká práce po návratu

Z cest nadšený cyklista pravidelně zpracovává knižní publikace. Tu nazvanou Západem Evropy do Skotska chystal přes dva roky. „Bylo tam plno kulturních památek, příroda. Docela nám knížka ztloustla, asi na 360 stran. Přišla mi z tiskárny a musím říct, že se grafikovi opravdu povedla. Každý večer si po absolvování trasy sepisuju deník. Kdybych si to hned autenticky nezapsal, na spoustu věcí bych zapomněl. Během cesty taky mí kamarádi, kteří mě doprovázejí, všechno píšou na internet a sociální sítě.“

Burkert taky jako jeden z mála ujel všechny kilometry dosavadních dvanácti ročníků Cyklotour Na kole dětem. „Pomáháme tak onkologicky nemocným dětem, které jezdí na ozdravné pobyty. Projíždíme s pelotonem cyklistů a dobrovolníků různá města. Právě ta finančně přispívají.“