Kdyby mi tak nožička dorostla taky
Příběhy od mé plzeňské přítelkyně Sabiny Dagmar Vítovcové jsem vám vyprávěla ráda a vy jste je rádi poslouchali. Sabina statečně bojovala celý uplynulý rok s nemocí, kterou nebudu jmenovat, a před prázdninami boj s ní prohrála. A představte si, že jsem na jejim facebooku objevila její vypravování, několik let staré, ve kterém mě zmiňuje. Tak pojďte, poslechněte si ještě jednou příběh od Sábí a zavzpomínejte na ni se mnou. Sábí, máš slovo!
„Už vás někdy napadlo, jak by bylo skvělé, kdyby člověku mohly dorůstat poškozené a nefunkční ruce nebo nohy? Nebo jiné části těla nebo i orgány?
Vím, že jsou schopna dorůstat játra, ale v omezeném rozsahu. Nic moc.
Vědci pátrají a zkoumají. Před časem jsem o tom viděla nějakou reportáž a najednou slyším, že vědci objevili to, co já mohla před lety pozorovat naživo, doma v akváriu.
Synkové puberťáci si tenkrát pořídili dva kousky mloků, s odborným označením axolotl mexický. Plavali ve vodě jako ryby a snad ani na ten velký šutr, který jim nahrazoval skálu, nelezli.
Jednou jim kluci přinesli z rybaření mladou štiku, mládě dlouhé kolem deseti centimetrů. A ti dva chlapíci se o ni normálně servali! Voda v akváriu pěnila, dělaly se vlny - prostě boj o kořist. Trvalo to několik hodin! Až do noci.
Ráno kouknu do akvárka a udělalo se mi zle! Že bude štika sežraná, to jsem očekávala, také jsem ji nikde neviděla. Ale že bude mít jeden z udatných bojovníků ukousnutou levou přední nohu, to mě nenapadlo ani náhodou. Nikdy se nedozvím, zda mu ji ukousl v boji protivník nebo kořist. Prostě byl najednou třínohý.
Celá rodina jsme se seběhli a ubožáka litovali. Radu mého muže „hoď ho do záchoda!” jsem zavrhla. Tehdy ani speciální veterina nebyla, a taky co tam, protézu mu nedají a léky na bolest polykat nebude.
Chodila jsem kolem invalidy po špičkách a pozorovala ho. Rána nekrvácela a kůže kolem ní se zatahovala, holt bude mít jizvu. Strouhané syrové hovězí vesele přijímal a plaval celkem v pohodě. Pořád mi ho ale bylo strašně líto.
Utekly asi dva týdny. Jednou ráno koukám, že mu zpod té jizvy lezou drápky. Další den byly drápky víc vidět a třetí den drápky za sebou táhly prsty! A do týdne se vytáhla celá tlapka, úplně stejná, nová, funkční! Zázrak! Kdyby to tak šlo u lidí… a snad to tak jednou i bude.
A víte, proč mě to napadlo? Protože jsem večer četla v časopisu Vlasta fejeton od Ireny Fuchsové, mojí facebookové přítelkyně, která se svěřila, jak ji jako čtyřletou zdravou holčičku potkala nemoc, zvaná dětská obrna a postihla jí nožičku. Celoživotně. Irena je úžasná, mám ji moc ráda a její přístup k životu obdivuji. A představuju si, jak by se jako holčička tehdy cítila, kdyby jí prostě špatná nožička někde odpadla, třeba jako uschlý stroupek, a nová nožička dorostla.
Jenže jsme lidé, ne mloci axolotlové, a vědcům to zkoumání zázraků pořád nejde a nejde…“
Moje milá nedělňátka, tak jste si poslechli poslední vypravování od mé přítelkyně z Plzně, Sabiny Dagmar Vítovcové! Sábí moje milá, všichni tě zdravíme tam nahoru! Do nebe! A já zdravím do Plzně Jarouška, tvého manžela! Často si spolu voláme a s úsměvem na tebe vzpomínáme!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.