Když mu s manželkou dojdou argumenty, míří do hospody. Vychází Káčko, kafíčko a konec světa

„Je o kultuře, o politice, o současnosti. Navazuju na předchozí Novelu demokracie. Moc lidí ji nečetlo. Není to už taková přednášková kniha, ale je to formou dialogu mezi manželi. Ten název víc vypovídá o tom, jak je knížka napsaná.“

Čtěte také

Citlivé zpovědi jednoho blázna. Autor se vypsal z bipolární poruchy

Přístupnější dílo

Paura oslovil šéfredaktor Týdeníku Pernštejn, který ho varoval, že předchozí publikaci nebude nikdo číst. „Chtěl, jestli bych dokázal napsat něco pro jeho čtenáře. Kolem roku 1990 jsem psal do Dikobrazu pár povídek, tak jsem zkusil něco podobného.“

Káčko v nové knize nemá křestní jméno. I své manželce říká jenom má paní, žena, drahá. „Pod tímto pseudonymem jsem psal i pár věcí do pardubické Záře. Líbí se mi Staré pověsti české, kde vystupuje král Ječmínek a taky mám rád prostředí hospod,“ usmívá se.

Moderní sokratovské dialogy pro 21. století

Kniha vznikla z debat, kdy Káčkovi dojdou argumenty. „Tohle se mi stává hodně často, zvlášť s manželkou. Taková moje domácí zkušenost. Káčko má svého kamaráda Bartoše, se kterým se potkává v hospodě. Chodí do pardubické Plzeňky.“

Paurova knížka spojuje humor a filozofii. „Mám taky rád Jaroslava Haška a jeho styl. Jestli je moje kniha vtipná, nedokážu říct.“

A k podtitulu Malé domácí dějiny hlouposti a civilizace uvedl: „I mně dělá problém přiznat si svou vlastní hloupost. Všichni dnes strašně lžeme sami sobě. Takhle to snad nebylo nikdy v historii. Je to takový tajemný, lehce provokativní název.“

Jak bude vypadat křest nové knihy? Dá se o ní říct, že je filozofická? A co nám ve vzdělávání chybí? Poslechněte si celý rozhovor.