Když v lese prší, padají z nebe peníze, směje se ředitel České lesnické akademie

V úterý 21. března si připomínáme Mezinárodní den lesů, a proto jsme zase vyrazili mimo studio Českého rozhlasu, a to do krkonošského lesa. Dnešní host Miloš Pochobradský je ředitelem České lesnické akademie v Trutnově. Licenci lesního pedagoga má od roku 1998, patřil mezi prvních deset v Česku.

Miloš Pochobradský pochází z Trutnova, absolvoval odborné lesnické učiliště ve Svobodě nad Úpou, střední lesnickou školu v Trutnově a poté inženýrské a doktorandské studium na Mendelově Univerzitě v Brně a na České zemědělské univerzitě. Na praxích byl v Německu, Rakousku a ve Švýcarsku. Pracoval jako vedoucí centrálního nákupu v Lesích ČR a teď je ředitelem České lesnické akademie a taky předseda mysliveckého sdružení.

Umíte jít do lesa, aniž byste pracoval?

„Málo. Neumím. Pracuji, koukám se, v jakém stavu jsou lesy, v jakém jsou zdravotním stavu, co se tam děje, jak tam ten lesní hospodář pracuje. Nemůžu se toho zbavit.“

Pocházíte z lesnické rodiny?

„Ano, pocházím z lesnické rodiny. Můj otec lesník mě k tomu přivedl. Jak to u lesníků bývá, tak nejen les, ale hlavně myslivost a zvířátka.“

Jak moc je pro lesníka důležité, aby se zároveň zabýval myslivostí?

„Já jsem přesvědčen, že je to hodně důležité. Lesník by neměl být jenom lesník a nemyslivec. Měl by to být lesník-myslivec, ale měl by to být také botanik, dendrolog. Prostě lesník je člověk, který tráví celý život v přírodě a mel by tu přírodu poznávat všemi způsoby, jak je to možné.“

Českým lesům nebylo nikdy nejhůř.

Během naší cesty se rozpršelo a vy jste k tomu měl pěknou poznámku. A jaké všechny souvislosti to má?

„Říkal jsem, že když v lese prší, tak lesníci říkají, že nám padají z nebe peníze. Jeden hlavní důvod je, že lesy a příroda potřebují vodu. Pokud je vody nedostatek, tak lesy chřadnou, jsou oslabené právě proti kůrovci například, nepřirůstají tolik. Voda je prostě základem života a my v lese vodu potřebujeme.“

Kdy bylo podle Vás českým lesům nejhůř?

„Já jsem strašně pozitivní člověk, českým lesům nebylo nikdy nejhůř. Ani teď v té obrovské kůrovcové kalamitě. Lesy se z toho otřepou a les bude zase brzo krásný. I mladý les je krásný a nebude sice plnit všechny funkce, které má, respektive které od něho očekáváme, tím je hlavně ta hospodářská funkce. Budeme muset najít finanční prostředky, které budeme muset do těch lesů dávat jako stát, nebudeme z toho ty finanční prostředky čerpat jako teď, ale lesům nebylo nikdy nejhůř. V lese je stále krásně.“

Několikrát tady padlo, že stávající práce lesníků se projeví v lese po sto letech. Jak tedy budou vypadat Krkonoše za sto let?

„Já doufám, že za sto let naše krásné krkonošské lesy budou vypadat podobně, jako vypadají dnes. Jsem přesvědčen o tom, že máme tady poklad ve střední Evropě. Zatím krkonošské lesy vypadají skvěle. Nemyslím si, že si zaslouží nějakou významnou obměnu. Je potřeba si to říct a vysvětlovat stále dokola, že smrk není fuj, je potřeba si uvědomit, že smrk je zcela přirozená dřevina do nadmořský výšek nad 500 metrů. Takže tady v Krkonoších je smrk zcela přirozený a v některých lokalitách i smrkové monokultury jsou v Krkonoších úplně normální a zdravý les.“

Letošní téma Mezinárodního dne lesů je ‚Les a zdraví‘. Jak ho naplnit?

„Chodit do lesa, chodit do krásného lesa, cítit se tam dobře, trávit čas v tom lese. Na druhou stranu chci podotknout a poprosit všechny, aby chtěli chodit do zdravého lesa, tím pádem ho nedělali nezdravým. Myslím to tak, aby tam nenosili odpadky, aby si po sobě uklidili. (…) Všichni by se měli starat o ty naše lesy a přírodu, aby byly krásné, aby nebyly znečištěné, aby byly zdravé. To je myslím důležitý smysl života nás všech.“

Jaká jsou jeho oblíbená místa v Krkonoších? Proč je u nás hodně monokulturních lesů? A střetávají se zájmy lesníků a myslivců? Poslechněte si celý pořad.

Spustit audio

Související