Klára Gočárová měla k architektuře daleko. Políbily ji jiné rodinné múzy

21. duben 2022

Když vyrůstala, o pradědovi toho moc nevěděla. Dnes už si ale svého jména váží a moc dobře ví, co znamená ho nosit.

„Maminka mi to tak trošku z ochranných důvodů tajila. Vyrůstala jsem v 60. a 70. letech. Josef Gočár se v té době označoval za buržoazního architekta. A maminka věděla, jaká jsem huba nevymáchaná. Nechtěla, abych si někde svým pyšným vystupováním zbytečně udělala konflikt. Jsem hrdá na to, že jsem Gočárová a je krásný pocit to nést v sobě,“ přiznává spisovatelka Klára Gočárová.

Nepotkali se

Josef Gočár zemřel těsně po válce. „Osobně si ho nepamatuju. Ale pamatuju si jeho syna Jiřího Gočára, který byl taky architektem. Doba mu tenkrát moc nepřála. Přišel rok 1948 a on musel ustoupit od svých fantaskních realizací. Přesto se stal noblesním architektem s obrovským smyslem pro humor. Pánský krejčí mu designoval kapsičky, kde měl dědeček různé věci jako verzatilky, pásmo, viržinka a všechno možné.“

Architektkou by Gočárová podle svých slov být nemohla: „Neumím vzít do ruky ani pravítko. Můj dědeček Jiří Gočár mi pomáhal dělat rys. Pětku jsme dostali oba. Krev ale opravdu není voda. Jiří Gočár byl i dramatikem a z druhé strany jsem vnučkou Václava Řezáče.“

Půvabné jsou názvy knih Kláry Gočárové jako Voslí můstky, Učitelčin snář, Na tichou počtu, Puzzlení anebo Číbabí psíběhy. „Měla jsem rozkošnou babičku Emu Řezáčovou, která věděla, jak se její knížka bude jmenovat dřív, než ji vůbec napsala. Pak jsem zjistila, že to je dobré, protože i maminky mají možnost pojmenovat ještě nenarozené děti a vytváří si k nim vztah.“

Ještě toho hodně stihne

V jednom z dřívějších rozhovorů řekla: „Jak praví básník, jsem úplně vším, čím jsem chtěla být." V praxi to znamená: „Uklízečka, kuchařka, pradlena, žehlířka, jezdím do lesa na dříví, spisovatelka a učitelka pěti světových jazyků. Prvního září půjdu do penze. Budu cestovat a na kole objíždět dědečkova slavná místa.“

Ráda vzpomíná taky na zesnulého manžela, režiséra Jaroslava Hanuše. Složila mu písňové texty do televizního seriálu Život na zámku. I Tomáš Töpfer v roli zubaře byl prý jejím nápadem.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová