Kniha je dítě a film vnouče. Stvůra Kristýny Trpkové míří do kin

„Je to samozřejmě radost a ohromné zadostiučinění. Když vezmete, jak dlouho trvá proces, než většina knížek dojde k filmové podobě, tak je to strašně rychlé. Tohle jsem nečekala. Ani jsem se nestihla rozkoukat a přijmout fakt, že jsem ze čtenářky povýšila na spisovatelku a už mi psali nabídku na film,“ usmívá se Kristýna Trpková.

Nechtěla

Natáčení se nejdřív bránila. „Byla jsem hodně ovlivněná předsudky. Není moc autorů, kteří by byli spokojení s výsledkem. Knížky vnímáme jako svoje děti do jisté míry. Neradi je dáváme z ruky a myslíme si, že bychom to natočili stokrát líp než filmoví tvůrci. I já jsem byla taková majetnická. Počítala jsem se vším. Jenom ne s tím, že by se to mohlo povést dobře. Zároveň jsem od přírody škarohlíd. Z výsledku jsem přesto byla úplně nadšená. Do katastrofických scénářů, které jsem si představovala v hlavě, to má daleko a je to natočené skvěle.“

Trpková se popsala jako zvířátko, které se snadno vyplaší a zaleze zpátky do nory. „První nabídka byla taková zbrklá. Ale když jsme se potkali s režisérem Honzou Těšitelem, koupil mi kafíčko, pamlsek a trochu mě uplatil. Už na úvodní schůzce jsem věděla, že to je jiný přístup. Šel z něho strašný klid. Knížka si zaslouží povyrůst a byla bych sobecká, kdybych jí to nedovolila. Docela dost jsem do toho kafrala a byla to týmová práce.“

Kniha se jmenuje Stvůra a film Stvůry. „Je to naschvál. Film samozřejmě není na sto procent podle knížky, i když v mém případě se opravdu snažili držet předlohy. Jsou to tak tři čtvrtiny. Poslední čtvrtina asi byla potřeba pro diváka udělat trochu akčnější, což plátno snese. Režisér z toho navíc vycítil přesah. Upgradoval to, že stvůry jsou trochu v každém z nás. Každý máme svoje vnitřní démony.“

Za scénou

Knihkupectví začala prodávat nové vydání knižní předlohy s filmovou obálkou. „Já na té obálce nejsem, takže není důvod si připadat slavnější. Jsem ráda, že jsem upozaděná. Nejsem hlavní tvář. Mně si lidé spojí až ve chvíli, kdy vidí jméno a nejsou si jistí, jestli jsem to opravdu já anebo jenom nějaká jmenovkyně. Nepotřebuju být u všeho a u filmu to platí dvojnásob.“

Knihu bere Trpková jako svoje dítě a film spíš jako vnouče, protože má jiné rodiče.

Co autorka řekla na postavy vyšetřovatelů sehrané Kristýnou Ryškou a Kryštofem Hádkem? Dýchá i z filmu realističnost? A na čem teď spisovatelka pracuje? Poslechněte si celý rozhovor.