Kniha je těžší než disertace. Kristýně Tronečkové vyneslo štěstí doktorát z psychologie

„Moje první Cesty za štěstím byly do Bhútánu, do Izraele a na Island. Při svém studiu jsem právě dělala výzkum štěstí a spirituality. Druhá knížka v tom pokračovala. Bylo to o Norsku, Arménii a Číně. Do třetí knížky se už přimíchal můj partner Matouš Hurtík. Naše Cesty za štěstím jsou o Turecku, Kostarice a Japonsku. Rozhovory, které vedeme s místními, jsou obohacené o Matoušovy otázky, které by mě třeba samotnou nenapadly. Kapitoly si střídáme, občas nějaké píšeme dohromady. Navzájem si dáváme komentáře ke kapitolám, které lidé vidí na boku,“ říká autorka Kristýna Tronečková.

Hravé Cesty za štěstím

Do novinky, která vychází v polovině října, promlouvá a proštěkává pes Ýta. „Border kolie tam dává svoje štěky a štěkénka. V tom je ta hravost. Ke dvěma terénním výzkumníkům přibyl ten nejlepší výzkumník terénu. Jenom v Peru je hodně toulavých psů, kteří se pohybují ve smečkách. Obcházeli jsme je anebo jsme se snažili je různě zastrašit. Bylo to hodně o tom, aby člověk dával pozor. Takový trénink mindfulness. Ale byla tam i místa, kde jsem Ýtu mohla vypustit volně do přírody. Tam nebylo nic, maximálně nějaká kráva. Ýta letadlo zvládá daleko líp než my. Z letadla si vůbec nic nedělá. Je mu to úplně jedno. Dokonalý pes-cestovatel, kterého jsme si přáli.“

Kristýna Tronečková cestovala za štěstím třeba po Japonsku|foto:Kristýna Tronečková

A důkaz, že šťastné lidi najdeme všude? „Třeba v Peru si stěžovali na politiku, ale měli svoje oslavy, tance, setkávají se s rodinami, bydlí pospolu. Vždycky se dá najít něco, co je dokáže udělat šťastnými navzdory podmínkám. Naopak Dánsko se může opírat o skvělý sociální systém, který jim přináší bezpečí, zdravotnictví. Jejich gró štěstí spočívá ve svobodě. V Bhútánu podobně jako na Bali berou štěstí jako zdroj své duchovní hygieny. K tomu, aby byl člověk šťastný, potřebuje prvně prožít transcendentální přesah. Bhútánci se modlí, meditují dvě hodiny denně, Balijci skoro každý den mají nějakou chrámovou slavnost. Na tenhle základ se pak nabalují vztahy.“

Barvy jednotlivých knížek volí Tronečková intuitivně. „Přijde mi to v meditaci, vizi. Ještě jsem nad tím nikdy nepřemýšlela. Štěstí a barva je jít k jádru toho, co člověk cítí. Jinak štěstí je moje dharma. Rezonuje ve mně odmalička. I na psychologii, kterou jsem studovala, se lidé často zabývají tím, co nefunguje. Já jsem si naopak řekla, že se budu zabývat tím, co funguje a budu to šířit do světa.“

Dlouho na místě

V konkrétní zemi tráví spisovatelé vždy minimálně několik měsíců, aby mohli jít do hloubky, lidí se pořádně vyptali, nasáli kulturu a zažili příběhy, které otisknou do knížek. „Třeba na Bali se rádi vracíme a v součtu jsme tam už strávili rok. V Dánsku jsem celý semestr studovala, v Norsku si zase pronajímáme chatu v horách v zimním středisku. V Bhútánu jsem taky žila rok, dělala jsem tam zmíněný výzkum při studiu.“

Kristýna Tronečková a Matouš Hurtík|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Rodačka ze Svitav Kristýna Tronečková vystudovala psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. „Baví mě to. Mám z toho už i doktorát. Napsat knížky je daleko náročnější než disertaci. Jde o daleko komplexnější projekt, ne jenom odborný text.“

Proč jsou zkoumané země vždycky tak různorodé a nejsou z jednoho pytle? Jaké kontrasty díky tomu člověk najde? Poslechněte si celý rozhovor.