Kometa, punty nebo loubek. Znáte lidové kroje našeho kraje?

Až do začátku září můžete v enfiládě druhého patra pardubického zámku navštívit výstavu „Jaké odění, takové uctění“. Expozici, věnovanou lidovým krojům Polabí, Orlických hor nebo krajů českých vysočin, připravilo Východočeské muzeum v Pardubicích ve spolupráci s Muzeem Ostrov lidových krojů.

Před vstupem do výstavního sálu si můžete prohlédnout velkou nástěnnou mapu Čech a Moravy, s vyznačením a nákresem lidových krojů konkrétních oblastí. Samotná výstava je tematicky rozdělena do tří okruhů. První představuje obsah šatníků venkovského obyvatelstva v prostředí české nížiny, konkrétně východního Polabí. Druhá část se věnuje lidovému oděvu užívanému v oblasti Orlických hor a poslední část výstavy přibližuje kroj litomyšlský, poličský nebo rychmburský.

Litomyšlský kroj s loubkem

Litomyšlsko a Vysokomýtsko je považované za krojově nejkonzervativnější oblast Čech. Na vsích v okolí Litomyšle ženy kroj odkládaly velmi pozdě, mnohdy až v druhé polovině 19. století. V regionu se tak dochovala řada součástek lidového oděvu. Jako v jediném regionu tu ženy uvazovaly na měkký čepec pruh látky, zvaný „šatka“. Samotný čepec byl k hlavě upevněný „loubkem“, mosaznou obroučkou s okrasným zakončením, který zasahoval ženám až na líce.

Další starobylou součástkou kroje byly krátké tuhé živůtky, které měly pod šněrováním vyšívané lichoběžníkové „punty“, zvané někdy jako „zouváky.“ Bohatě vyšívané byly také mužské kroje, včetně dlouhých kabátů nebo opasků, které byly protkané pavím brkem či barevnými kousky kůže.

Svatební průvody a korunovace

V poznání litomyšlského kroje etnografům pomohly mimo jiné dobové olejomalby a další literární i obrazové dokumenty. Jsou to například kvašové obrázky Františka Hlaváčka. Zachytil na nich Litomyšlskou korunovační svatbu, vypravenou roku 1836 při příležitosti korunovace Ferdinanda I. Tehdy do Prahy zamířily krojované průvody z celých Čech a Moravy, aby předvedly svatby s lidovými zvyky. Obrázky z Litomyšlské svatby jsou uložené v Regionálním muzeu v Litomyšli.

K události korunovace Ferdinanda I. a svatebních průvodů se vztahuje i jedna originální památka, kterou opatruje Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě. Je to široký pánský opasek, šitý ze zeleně barvené kůže, zdobený výšivkou pavím brkem a aplikacemi z červené kůže. Na jedné z kapes je vyšitý letopočet 1836, a na druhé monogram.

Dalším vzácnou součástkou lidového oděvu ve vysokomýtské muzejní sbírce je zlatý dýnkový čepec, zvaný díky svému tvaru také jako "kometa". Šlo o sváteční pokrývku hlavy. Komety nosily bohaté selky, ale bohatě zdobené čepce kovovou nití byly oblíbené i ve městech, proto se často objevují také na portrétech bohatých měšťanů.

Typ čepce, tzv. komety, zobrazuje například olejomalba ve sbírkách Regionálního muzea v Litomyšli. Jde o obraz F. Motyčky s portrétem Heleny Jelínkové, která má vlasy rozdělené na pěšinku a schované pod čepcem ze zlatých kovových nití, s výrazně prodlouženou přední částí do tvaru trychtýře, dozdobeném krajkou po okraji.  

Kožich s tulipánem

Svébytnou oblastí lidových krojů je oblast Hlinecka a Českého Horácka, kde přírodní podmínky ovlivňovaly styl života a lidovou kulturu. Jako základní materiál se zde užívaly textilie, které si lidé utkali sami, například z vypěstovaného lnu. Na Hlinecku a navazujícím Svratecku či Novoměstsku se objevovaly v lidovém oděvu kanafasové textilie nebo polovlněné látky zvané „šerky“. Kupované bývaly většinou jen šátky, pentle nebo materiál na sváteční zástěru.

Zástěry i čepce byly, v případě svátečních krojů, bohatě zdobeny uzlíčkovou výšivkou. Čepce se složitě upravovaly a škrobily, proto se jim  také říkalo „lepky“. Už v polovině 19. století ale ženy na Hlinecku kroje odkládaly. V mužském lidovém oděvu se v této oblasti objevuje kožich, který byl většinou dlouhý, s beraní kožešinou na vnitřní straně. Výšivka se soustředila na záda, typickým motivem byl tulipán. Jeden exemplář takového kožichu má Městské muzeum v Hlinsku a další je součástí etnografické sbírky Národního muzea v Praze.