Kouč Šebrleho i dalších es slaví osmdesátiny. A pořád trénuje

23. březen 2018

Jiří Čechák z Pardubic nejdřív sám závodil, postupně se stal trenérem. Objevil talent Romana Šebrleho, spolupracoval s Robertem Změlíkem a velmi dobře ho znají i další desetibojaři. Narodil se v roce 1938.

„Snažím se věk ignorovat. Pořád si hraju, že se nic neděje. Snad mě to nezaskočí. Člověk by měl být optimista. Neměl by si dělat stresy, neměl by nechat narůstat problémy. Když se věci nahromadí a neřeší se včas, můžou vyvolat zdravotní problémy,“ říká.

Šebrle ho zaujal výškou

Pozdějšího olympijského vítěze Romana Šebrleho si Čechák všimnul na závodech, kde skákal do výšky. „Bez přípravy tenkrát skočil 190. Jako skokana do výšky bych ho ale netipoval. Dozvěděl jsem se, že mluví pořád o desetiboji. Na něj měl ideální figuru. Dali jsme se dohromady, přemístil se do Pardubic. Moc času na trénink nebylo, ale zase ty tréninky byly intenzivní a trvaly několik hodin. Přes víkend hrál fotbal, ze kterého měl kondici a šikovnost nohou.“

Na pardubický sportovní gympl mě nevzali, prý měli talentů dost

00971592.jpeg

Olympijský vítěz, mistr světa, dvojnásobný mistr Evropy a vítěz mnoha halových šampionátů. Když prozradíme, že jako první překonal ve svém sportu bájnou hranici 9 tisíc bodů, je jasné, že pozvání přijal Roman Šebrle.

Trenérské zkušenosti následně Jiří Čechák nabíral i v zámoří. Vydal o tom knihu Jak jsem se nestal v Americe trenérem. „Cestoval jsem ještě za totality. Žádal jsem o politický azyl. Dělal jsem všechno možné, abych se uživil. Taky jsem měl možnost jezdit na soustředění juniorů celé Ameriky, kontinentální šampionát, což bylo výborné.“

Spěch za úspěchy

Ze své závodnické kariéry si odnesl Čechák výkon 6935 bodů. „Byl jsem typ, který si všechno musel vyzkoušet. Když jsem přišel na atletiku, dělali ze mě běžce. Postupně jsem ty disciplíny přibíral, až z toho byl desetiboj. Miluju skok vysoký, nejvíc mi asi šly překážky. Potíže jsem měl s vrhačskými disciplínami, kde jsem ztrácel body.“

Jiří Čechák byl hostem ve vysílání

Už v šedesátých letech se Jiří Čechák stal odpovědným národním trenérem desetiboje. „Dostal jsem to spíš za úkol. Vytvořili jsme systém a pochopili, jak se desetiboj má dělat. Potřebovali jsme se všechno naučit a teprve pak máknout. Taková cesta se určitě vyplatí.“

Podle zkušeného kouče dnes trenéři chybí. „Naše generace zestárla. Není čas si s tím hrát. Jsou potřeba hned výsledky, medaile. Trenéři se kolikrát cítí úspěšní a přitom jejich svěřenci jenom dospívají, jsou silnější, což dojem zkresluje. Zlepšování by mělo být spíš ve vybrušování techniky.“

autor: Jakub Malý
Spustit audio