Krajkářka Milena Ficnerová ráda předává své krajkářské umění dál

Krajka byla pro Milenu Ficnerovou v podstatě láska na první pohled. I v době, kdy se tomuto řemeslu učila nebo posléze ve Vamberecké kraje pracovala, se po příchodu domů znovu dobrovolně věnovala paličkování. A i poté, když založila rodinu a odstěhovali se s manželem do Lanškrouna, pracovala pro Vambereckou krajku z domu do té doby, než se v podniku začalo hromadně propouštět. Od roku 1996 pak v Lanškrouně začala vést sama kurzy pro ty, kdo se tomuto umění chtějí naučit.

Jak namotat paličky

Kurzy paličkování krajky, které vede Milena Ficnerová, prošla velká spousta žen. V dobách, kdy byl o ně největší zájem, jich mívala na kurzech až dvacet. Dnes na to s úsměvem vzpomíná a nechápe, jak se mohly všechny vejít do místnosti jejich rodinného domu, kde má svou tvůrčí dílnu.

Krajkářka Milena Ficnerová při práci|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Učila ty, které se chtěly v umění paličkované krajky zdokonalit, tak ty, které neměly dosud žádnou zkušenost. Na otázku, co je pro začátečnice nejhorší, odpovídá Milena Ficnerová s úsměvem, že už jen to, aby se správně namotaly paličky. Pokud se toto opomene, pak při následné práci přichází zbytečné komplikace.

Naučit se paličkování krajky chce prý jistou dávku zručnosti, a hlavně značnou míru trpělivosti. I když se některým kurzistkám hlavně v úvodu kurzu příliš nedařilo, Milena Ficnerová říká, že to nikdy nevzdala. Jak byly její kurzy úspěšné, o tom svědčí řada výstav, které se svými absolventkami pořádala. Živit se ale krajkářstvím prý nelze. I zkušená krajkářka, jakou Milena Ficnerová je, se živí v jiném zaměstnání. A kromě paličkování se věnuje i řadě dalších ručních prací, teď především šití, ve kterém našla velkou zálibu.