Kronika Jezbořic je jako malovaná. Místo fotek do ní autor kreslí
Datlování do počítače není nic pro Petra Langra. Tenhle kronikář má radši papír, případně plátno. A moc dobře ví, že se v tvorbě musí držet zpátky.
„Poctivě navštěvuji školení kronikářů. Člověk by rád pustil fantazii z uzdy, ale nejde to. Kronika je historický dokument. Není to román, básnička. Během roku se dělá zápis, pak se přepíše do kroniky. Dá se tomu nějaká literární forma. Kronika zároveň nemá zacházet hluboko do minulosti.“
Langrovi se ale zdálo, že v kronikách zeje mezera z dob, kdy se tam zapisovaly spíš jenom úřední věci. „Každý rok proto zařazuji kapitolu nazvanou Bejvávalo. Vždy někoho navštívím a zachytím jeho výroky a vzpomínky. Tím se trochu vracím do minulosti.“
Objektivita dá práci
Autor připouští, že při zpětném čtení pozná své naladění v době, kdy psal. „Snažím se ale takové věci redukovat a psát objektivně. Měl bych být trochu nad věcí. Hlavně nesmíme vytvářet dějiny, události v obci. Jenom je zapisujeme. Emoce tam rozhodně nepatří. Na druhou stranu máme nějaký postoj k věcem, což se pak na kronice pozná. Vždycky by to mělo být čtivé, mělo by to mít jazykovou čistotu.“
A další pravidla? „Kronika je na zvláštním papíru, píše se dokumentním inkoustem, který by neměl zmizet. Do pamětní knihy nemůžete zapisovat každou drobnost, každou rvačku na ulici. Kronikář by měl filtrovat události, řadit je.“
Cesta ke kronice byla u Petra Langra celkem klikatá. „Narodil jsem se v Mikulovicích. Tam jsem bydlel do svatby, pak jsem dlouhá léta žil v Pardubicích.
Po revoluci jsme si s manželkou postavili na důchod v Jezbořicích malý domek. Chtěli jsme jít do klidu, ale líbil jsem se panu starostovi. Zjistil, že trochu kreslím, že dokážu dát věci dohromady a stal se ze mě kronikář. Už tu kroniku píšu a kreslím dvacet let.“
Výstavu na Zelené bráně ukončilo počasí
Na Zelenou bránu se vracejí ciferníky hodin zničené orkánem
Víc než dva týdny nevidí lidé z Pardubic, co ukazují ručičky na věžních hodinách Zelené brány. Silná vichřice totiž poničila plastové výplně ciferníků a hasiči je pak museli úplně odstranit, aby padající úlomky někoho nezranily. Teď už je hodinář začal postupně vracet zpátky na místo.
Malíř by se podle Langra měl vyjadřovat svým dílem a ne slovy. „Většinou ta malba je rychlá, ale pak hodiny a hodiny prosedím u obrazu, kdy koriguji vlastní práci. Malování není ani tak o tom, co člověk vidí. Na to jsou fotografie. Malování taky záleží na tom, co o věci víme.“
Jeho obrazy byly k vidění na Zelené bráně v Pardubicích. „Ale poničila ji vichřice, takže se z bezpečnostních důvodů zavřela. Dohodli jsme se, že ukončíme i výstavu. Plátna mám doma. Vidělo to hodně lidí. Takovou věc nemůžete předpokládat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
