Kvalitní kuchyňský nůž pod dva tisíce korun neseženete

„Pokud velký kuchyňský nůž stojí devadesát pět korun, tak ani nestojí za povšimnutí. Lepší nůž do kuchyně koupíte od dvou tisíc korun a výše. Takový potom vydrží. To je nůž na celý život,“ říká Zdeněk Krejza a dodává: „Kvalitu oceli poznám teprve ve chvíli, kdy si přejedu lehce po břitu brouskem. Podle toho, jak to zvoní, nebo jak to škrábe, pozná nožíř kvalitu materiálu.“

Keramické nože

Novinka, která se příliš neujala. Keramické nože mají nevýhodu v tom, že se při neopatrném zacházení se rozbijí. A není pravda, že zůstanou navždy ostré. Pokud s nimi jen ťuknete o tvrdší materiál, než je keramika, máte po noži.

Broušení nožů

Každý nůž se musí časem nabrousit. I ten kvalitní. Nabízí se mnoho různých kuchyňských brousků. Elektrických i mechanických. Obsluha je velmi jednoduchá, ale kvalitní nůž se takovým broušením spíše ničí.

Nožíř a mečíř Zdeněk Krejza|foto: Honza Ptáček

Lepší je nůž jen obtáhnout ocílkou. Pokud se úhel změní, je lepší navštívit nožíře, který na počkání čepel tzv. vytáhne. Nožíři mají speciální brousky, kterými úhel ostří změní. Pokud se brousí strojově, hrozí to, že se ostří vyhřeje a tím pádem poruší.

Vyhřátí ostří

Panuje mýtus, že kvalitní nůž, například řeznický, pokud se umyje v horké vodě, ztratí kvalitu. Je to nesmysl. Voda nikdy nemůže dosáhnout takové teploty, aby popustila čepel zakaleného nože. Tento mýtus asi vznikl tak, že kdysi řezníci neměli na nožích nerezovou ocel. Proto nůž pouze otřeli nebo jen opláchli studenou vodou, hlavně aby se jim nůž neodmastil. Pokud by totiž došlo k jeho odmaštění, dříve by zrezivěl.

Klasická rybička pořád táhne

Česká klasika, zavírací nůž ve tvaru rybičky, se stále vyrábí jako retro výrobek. Někteří nožíři vyrábějí takové rybičky s damascenskou čepelí, střenky jsou ve zlatě nebo ve stříbře a místo očí jsou rubíny. Takový nožík většinou míří do sbírky nadšeného sběratele.

Podle nožíře Zdeňka Krejzy existují velmi zapálení sběratelé nožů. Někteří se specializují na nože vrhací, jiní na lovecké, historické nebo shromažďují nože od jednotlivých nožířů. Takových řemeslníků, kteří se zabývají ruční výrobou nožů a používají přírodní materiály, je v České republice asi jen deset.