Letos si připomeneme 100 let od založení Československa. Jak se v něm Romům žilo?

20. leden 2018

Letos si připomínáme 100 let od založení Československé republiky. Silvie Čechová se proto sešla s historičkou a ředitelkou Muzea romské kultury Janou Horváthovou, aby se dozvěděla něco o životě Romů v této době. A protože má rodina paní Horváthové na Moravě dlouhou tradici, přineslo jejich setkání i velmi zajímavé osobní rodinné vzpomínky.

„Je asi potřeba rozlišovat, jaká skupina Romů to byla. V oblasti jižní a jihovýchodní Moravy už v této době vznikaly desítky romských trvalých usedlostí, vlastně romských vesnic. Přitom v Čechách Romové stále kočovali, i když už zmenšovali své kočovnické úživné areály. Takže to nebyly žádné velké kočovnické trasy. A pak českými zeměmi procházely skupiny skutečně kočujících Romů, zejména z Uher. Musíme si říct, že v této době Romové žili velmi nuzným životem, měli velkou bídu s nouzí, protože rodová řemesla už tehdy vůbec nemohla Romy uživit.“

Změnilo se tedy něco s příchodem republiky?

„V roce 1927 došlo k vydání nové zákonné normy, která upravovala přístup k cikánskému obyvatelstvu, i když přesněji bychom mohli říci k ‚cikánské trýzni‘. Zákon umožňoval vymezovat území, do kterých mají tito potulní cikáni vůbec vstup zakázán. Šlo o velká města, rekreační oblasti, lázeňské oblasti. Tento zákon umožňoval i odnímání dětí na tzv. dobrou převýchovu. Každopádně, zákon Romy vymezoval na ještě větší okraj společnosti.“

Jednou z ikon první republiky je Tomáš Garrigue Masaryk. Je někde doloženo, jaký byl jeho postoj k Romům?

Prezident T. G. Masaryk předčítá do rozhlasového   mikrofonu své poselství k 10. výročí samostatného Československa (28. října 1928)

„On byl filozof. Víme, jak se velmi pozitivně zapojil do kampaně proti Židům, tzv. hilsneriády. Předpokládáme, že stejně rozladěně přistupoval celkově k lidem jako takovým. Můžeme si ale také říci, že například přispěl na výstavbu cikánské školy v Užhorodě, což byla první cikánská škola v Československu.“

Vzpomínáte si na to, že by Vám tatínek nebo jiný rodinný příslušník vyprávěl o tom, jak se tehdy žilo?

„Dědeček Tomáš se narodil v roce 1911, právě v romské osadě. Obyvatelé této osady a konkrétně jeho rodina bojovali s úřady dlouhých sto let, aby vybojovali své místo mezi majoritou. Bylo to velmi těžké. Dědeček vzpomínal, že dětství v osadě bylo vzhledem k životním podmínkám poměrně otřesné. Dokonce vzpomínal na to, jak vyhrabávali mršiny, které tepelně zpracovávali, aby vůbec nějak přežili. Jeho tatínek za první světové války nějakým obchodem s haličskými Židy vydělal finanční obnos, díky kterému si mohl zakoupit domek v chudinské části obce Svatobořice. Tím se úzká rodina mého dědečka mohla oddělit od této bídy a mohli začít žít nějaký materiálně lepší život. Dědeček se díky tomu dostal v šesti letech do první třídy, což bylo úplně ideální.“

Chystá Muzeum romské kultury nějaké připomínkové akce?

„Ano. Kromě roku 1918 si připomínáme i rok 1968, který také bude mít letos výročí. V této souvislosti budeme už 22. března zahajovat výstavu Andreje Pešty Mire Sveti (Moje světy). V závěru roku, když se bude blížit výročí republiky, tak na 24. října pořádáme veřejnou debatu Romové a stát.“

autor: Silvie Čechová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.