Lezky, maglajz pytel a hromadu odvahy. Víc ke sportovnímu lezení nepotřebujete

Sportovní lezení se rozlišuje na lezení na obtížnost a bouldering. K lezení na obtížnost potřebujete ještě lano. Bouldering je bez lana. Stačí jen boty lezky a maglajz pytel. „Lezete na stěně do výšky, ale padáte do poměrně měkkých matrací, takže lano k boulderingu nepotřebujete,“ vysvětluje pardubická lezkyně a trenérka Michaela Zozuláková.

Maglajz pytel proti klouzání

Maglajz pytel může vypadat i jako plyšák. Ale není na hraní. Dává se do něj magnezium pro lezce, což je prášek, který lezec potřebuje, aby se mu neklouzaly ruce během lezení.

Lezecká výbava - lezky, sedák, karabiny, maglajz pytlík|foto:Eva Horáková, Český rozhlas

„Maglajz pytel mají lezci umístněný na pásku uprostřed zadku. Je to nejlepší poloha, jak se k prášku dostat,“ usmívá se Michaela.

Lezky mají hladkou podrážku

Botám na sportovní lezení se říká lezky. Mají hladkou podrážku a špička je pevná. „Na jednotlivé stupy nastupujete vždy špičkou. To učíme už nejmenší děti. Nenašlapovat tzv. na žabáka. Člověk má v klidu spočinout na nohách a pevně na nich stát, aby mu nesklouzly. Děti se tak učí rovnováze,“ vysvětluje trenérka.

Naučte se padat v objetí

Desetimetrovou lezeckou stěnu si mohou vyzkoušet děti i dospělí v pardubické sokolovně nebo v tzv. džungli, což je sportovní klub Jungle Animals Pardubice s boulderingem a parkourem v pardubických Polabinách.

„Děti se musí naučit správně odskakovat a správně padat. Když člověk padá z výšky, dává si ruce instinktivně před nebo pod sebe. My je učíme padat s rukama do kolébky. Objímám sám sebe a padám,“ radí Michaela Zozuláková. Největší odměnou pro ni je, když děti překonají strach a chtějí se dostat výš.

„Děti se postupně krok za krokem učí svou trasu. Netlačíme na ně. Chce to trpělivost. A když se pak dítě samo za čas odváží o krok výš, tak to je pro mě ohromný úspěch,“ uzavírá sympatická trenérka Michaela Zozuláková.