Lidé na sklonku života nemají s kým mluvit o své smrti. Děti to odmítají
Stejně jako narození, tak i smrt a umírání jsou přirozenou součástí života. Přesto o smrti nemluvíme a tváříme se, že neexistuje. Když pak přijde, neumíme se s ní vyrovnat a litujeme, že jsme pro zemřelého neudělali víc. Velmi špatná je komunikace mezi lidmi na sklonku života a jejich dětmi.
Co takhle se na smrt připravit a začít se o ní normálně bavit? Tuto otázku si položili v Domově pro seniory Dubina Pardubice. Vedoucí domova Monika Kopecká si díky studijnímu výzkumu jedné své pracovnice uvědomila, jak vnímají umírání a smrt klienti. S výsledky nás seznámila v Radioporadně.
Závěr života v ústavu? Ne! Přečtěte si příběhy tří křehkých bojovníků
Tentokrát jsme vyrazili do terénu s Oblastní charitou a zajeli za těmi, kteří mají už svůj aktivní pracovní život za sebou, přesto mají stále co říct i nám, mladším. A jedno mají všichni společné. Chtějí dožít doma. A v tom jim pomáhají pečovatelky z Oblastní charity Pardubice.
Lidé na sklonku života na smrt myslí velmi často. A největším překvapením pro zaměstnance domova bylo, že skoro všichni klienti domova vnímají smrt jako něco pozitivního, přirozeného, jako nezbytnou součást života, kterou vítají. Je to zralý pohled lidí, kteří mají život prožitý, ocitají se už na jeho konci a vědí, že smrt musí přijít. A právě tady je propastný rozdíl mezi lidmi na sklonku života a jejich dětmi a vnoučaty.
Lidé na sklonku života mají jasnou představu o vlastní smrti, bohužel spousta z nich o tom nemá s kým mluvit. Jejich děti je odmítají, i když to určitě nemyslí špatně. Tady jsou některé odpovědi ze studie:
Se synem a dcerou nemůžu hovořit o konci mého života, dcera začne brečet a říká: Prosím tě, mami, tohle neříkej. A syn je takovej tvrdší a říká: Mami, nech toho! Nechtějí o tom slyšet. Nemůžu jim říkat, co bych chtěla. Mám přitom napsané písničky, které bych chtěla na pohřeb, tak ráda bych si s nimi o tom promluvila, řekla jim, jak bych si to přála. Moc mě mrzí, že to nechtějí slyšet.
studie Libuše Soljakové, Domov pro seniory Dubina Pardubice
Vedení Domova seniorů Dubina se rozhodlo tento problém řešit. Ve spolupráci s dobrovolnými psychoterapeuty z pardubického Domu pomoci Bethany chystají pravidelná setkání, kde by klienti měli možnost se vyjádřit. Vedoucí domova Monika Kopecká věří, že odchod ze života bude díky tomu pro jejich klienty snadnější. Ale uvědomit by si to podle ní měli hlavně rodinní příslušníci.
Související
-
Antišmejdi vozí seniory na bezpečné výlety, teď pro ně chystají velký festival
Začalo to před čtyřmi lety. Tomáš Martinek založil spolek Hurá na výlet. Cílem bylo vytvořit alternativu výletů pro seniory, bez nutnosti kupovat předražené věci.
-
Na vesnicích chybí pečovatelské služby pro seniory. Mezeru zaplňuje Senior Care
Společnost Senior Care poskytuje služby v malých obcích, kde se lidé potýkají s nedostatkem odborné sociální a zdravotní péče. Většinou tam nezajíždějí městské služby.
-
I senioři jedou s dobou. Na polygonech testují, jak jsou za volantem zdatní
Člověk by se měl vzdělávat v každém věku. Platí to i o řízení automobilu. Proto vznikl projekt Jedu s dobou. Ten umožňuje starším řidičům zdokonalit se v řízení automobilu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
