Lubor Šušlík jako vzor skautské píle: I v devadesáti dělá mravenčí práci

9. červenec 2018
Skaut Lubor Šušlík získal nejvyšší skautské vyznamenání

Je jenom o deset let mladší než republika. Ve svých deseti letech se stal skautem, a to mu vydrželo dodnes. Nedávno dostal velmi cenný metál v podobě Řádu Stříbrného vlka, což je mezi skauty nejvyšší vyznamenání.

„Vždycky může být jenom dvanáct žijících nositelů. Je tam tedy hodně čekatelů, kteří by si ocenění zasloužili. Neberu to tedy jenom jako řád pro mě, ale pro stovky obětavých činovníků skauta, kteří prožili podobné věci včetně třeba šikany anebo vězení,“ říká skromně Lubor Šušlík.

Kořeny se nezapřou

Se skautem podle svých slov začal dost pozdě, právě v deseti letech. „Pocházím ze sokolské rodiny, otec byl legionářem. Všechno hrálo roli. Vzpomínám třeba na oslavy patnácti let republiky, kdy jsme jako malá sokolata stáli, zpívali a mávali praporky.“

Ke konci druhé světové války byl totálně nasazený, mimo jiné kopal zákopy a působil jako tlumočník. V roce 1945 dostal trest smrti za neoprávněné držení zbraní a podezření z partyzánství. Nakonec mu ale unikl, zúčastnil se Pražského povstání, bránil rozhlas a vyprovázel německé jednotky z města. V dobách dalšího režimu se zapojil do tajné akce Norbert. Ta měla za cíl svrhnout systém a dovést zemi ke svobodným volbám.

Choceň, Přelouč, Pardubice

V roce 1968 se Šušlík účastnil obnovy Junáka a založil skautský oddíl v Chocni. Tam taky pracoval v leteckých závodech. „Pak jsem přecházel do vznikajícího prvního zásilkového obchodu. Byl jsem jedním z prvních pracovníků. Jezdili jsme čerpat zkušenosti třeba do Berlína. Byly tam sedmnáct metrů dlouhé počítače a chodilo se v bačkorách a v rukavicích,“ vzpomíná.

Čtěte takéPojďme se nebát! Skautské instituty neučí jen lesní moudrosti, ale i boji s fake news

Když chtěl v práci pokračovat v Pardubicích, dostal podmínku, že musí dát do pořádku nejhorší prodejnu domácích potřeb v kraji. „Ta byla v Přelouči. Zjistil jsem, že jsem v malém městě velkým pánem. Vytvořil se tam výborný kolektiv. Zdálo se mi, že na tom budu lépe, než kdybych někde skákal dál v rámci podniku.“

Řád stříbrného vlka, nejvyšší ocenění pro skauty - muže.

Lubor Šušlík momentálně žije v Pardubicích, přednáší na lesních školách a působí v čestném Svojsíkově oddíle. „Nemůžu říct, že by dnešní mládež byla špatná. Ale je to otázka výchovy v rodině a vzorů. Bohužel jich není tolik. Hodně záleží taky na škole a využití volného času. Vidím spoustu skvělých mladých lidí. Dívám se na to jako optimista a věřím, že český národ nezahyne, i když potřebujeme víc národního uvědomění a národní hrdosti.“

Bojeschopná armáda

Posledních třicet let je Šušlík v důchodu. Pracuje jako průvodce turistů po celém světě. „Postupně jsem navíc začal realizovat představu, kterou jsem prožíval jako dítě žijící na kasárenském dvoře v důstojnickém činžáku. Chtěl jsem ukázat, jaká byla naše předmnichovská armáda. Dnes to představuje asi 1500 figurek. Jenom koní je asi 130. Nechybí veškerá tehdejší dobová technika až po nejtěžší kanóny. Na ně jsem si vyžádal plánky až z plzeňské škodovky.“

Figurky odlívá pan Šušlík z pryskyřice a ručně barví

Šušlíkovy figurky teď najdete v náchodském muzeu. „Bývaly na dobrošovské pevnosti, ale přestěhovaly se kvůli revitalizaci prostor do speciální místnosti. Expozice láká dokonce zahraniční návštěvníky, protože o ní píší taky různé sběratelské a modelářské časopisy.“

Na každé figurce vojáčka nebo koně, které odlívá z pryskyřice, stráví Lubor Šušlík i s nabarvením asi tři hodiny. Výroba sbírky tedy podle odhadů zabrala už tisíce hodin.