Med bude. Včely to stihly, i když s odřenýma ušima
Velké obavy o úrodu medu měli včelaři na začátku dubna. Všechno vykvetlo najednou. Kvetly jehnědy, zlatice, šeříky, řepka, prostě všechno. A včely nemohly stihnout všechny květy obhospodařit. Vypadalo to beznadějně. Nakonec to ale podle včelaře Evžena Báchora alespoň na Pardubicku dopadlo relativně dobře.
„Zachránily nás akáty, ovocné stromy a samozřejmě lípy. Akáty začaly velice dobře medovat. Ono je to tak, že včela vlétne na určitý typ stromu, a ten nemění. Díky tomu jsou jednodruhové medy. A další medovou úrodu přinesly třešně. Takže teď máme vynikající akátovotřešňové medy,“ říká pardubický včelař Evžen Báchor.
Velcí včelaři teď kupují cukr na tuny
Medová úroda je tzv. sklizená a včelaři musí včely nakrmit. „Je potřeba nechat jim minimálně jednu třetinu medu v úle a dodat cukerné zásoby. Zhruba dvacet kilogramů cukru do úlu. Do 15. srpna by mělo být všechno zakrmené a připravené na zimu. Zásoby by měly zpracovat ještě krátkověké včely. Je to proto, aby se ty dlouhověké neudřely a neumřely uprostřed zimy. V tom případě by zanikl celý úl.
Včela letí až 40kilometrovou rychlostí
Včela letí rychlostí až čtyřicet kilometrů v hodině. Vybudí ji dálka. Čím je pastva vzdálenější, tím musí být včela rychlejší. Během letu vypíná barevné vidění, aby se nevyčerpala. Má přesně nastavený nastavený azimut a jakmile se blíží její cíl, zapne barevné vidění, zbrzdí a dosedne na květ na centimetr přesně.
Včela vnímá barvy úplně jinak než člověk. Červenou vidí jako hnědou, žlutou jako bílou, a podobně. Když potřebuje včela zahřát, sedne si na tmavý květ. Ale hlavní roli pro včelu hraje vůně.
Včela nezná spánek
Včela pracuje 365 dní v roce. Ale jedna by ten nápor nevydržela. Teď ještě úřadují tzv. letní, krátkověké včely. Jejich úkolem je sbírat med, a postarat se o své družky – včely dlouhověké. Ty se rodí právě v této době, na přelomu července a srpna. Mají uvnitř tukové tělísko a dokážou přežít až do dubna. Podmínkou je dobře je nakrmit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.