Měli mluvit jidiš a věřit v komunismus. Před sto lety se sovětští bolševici pokusili vybudovat druhou Palestinu na Sibiři
Měla to být země zaslíbená pro židy ze Sovětského svazu i z ciziny, jenže plány nakonec nevyšly – přesto židovská autonomní oblast na jihu Sibiře dodnes existuje. Říká se jí Židovka a oficiálně se jmenuje Židovská autonomní oblast, přestože židů tu moc nezůstalo. Sovětští bolševici tu kdysi chtěli vytvořit území, které by konkurovalo Palestině. Jak vypadá dnes, zjišťovala reportérka Šárka Kuchtová.
Návštěvu Birobodžanu začínám – jak jinak – v místní synagoze, kterou ale postavili docela nedávno, v roce 2004. Provází mě zdejší pamětník, Boris Golub, který se o synagogu a přilehlé malé muzeum stará a ukazuje ho návštěvníkům.
Čtěte také
Nesmí tu chybět Aron ha-kodeš, svatá schrána na svitky tóry. Ne vždy tu ale všechno bylo přesně podle náboženských pravidel. Když před bezmála sto lety přišli bolševičtí vůdci s ideou vyčlenit území pro židy, mělo se tu v jejich představách mluvit jidiš a věřit v komunismus.
„Přiznávat se v té době k víře v boha nebylo dobré, proto mě děda do synagogy nebral, chodil potají sám. Já jsem byl pionýrem a komsomolcem a boha jsem objevil, až když jsem byl starý a šedivý,“ vzpomíná pan Boris.
Sovětská Palestina
Jeho rodiče sem přišli až v jedné z posledních přistěhovaleckých vln po druhé světové válce. Mnozí tehdy přijížděli s traumaty holocaustu, v předválečných začátcích ale podle správce synagogy převládalo budovatelské nadšení.
„Jezdili sem Židé z celého Sovětského svazu, protože si přáli mít svou zemi. Objevily se první osady, třeba Amurzet, Birofeld, Naifeld i Stalinfeld – jako Stalinovo Pole. Jenže ve čtyřiatřicátém roce se zdvihla hladina Amuru a spláchla ho,“ vypráví.
Do vesnice Valdheim přijeli v roce 1928 jako první osadníci jen muži. Čekaly je tu močály, tvrdá dřina a všudypřítomní komáři. Přesto podle zdejší historičky Věry Ivancovové mnozí vydrželi.
„Nechtěli své ženy nijak děsit, a tak psali, jak je tu nádherná příroda, říčky a lesy plné zvěře. A komáry chválili, že to pro židy chránili tuto zem. Kdyby tu nebyli, určitě by ji obsadil někdo jiný,“ popisuje.
Poslední svědkové minulosti
Ve Valdheimiu ani jinde v židovské oblasti se toho příliš nedochovalo, dřevěné domy ve zdejším podnebí rychle pohltí čas. Výjimkou je synagoga Beit T'shuva na předměstí Birobidžanu, která byla dřív běžnou dřevěnou chalupou a dnes se tu schází neformální židovská komunita.
„Doslova to tady voní historií,“ říká zdejší průvodkyně Valerie Bulkinová. Vítán je tu prý každý: „Můžete přijít na šabat, popít čaj či kafe, dveře jsou stále otevřené…“
Čtěte také
Mnoho místních židů se v poslední době odstěhovalo do Izraele, zůstalo jich jen asi 1600 – pouhé procento populace. Místní rabín Eli Riss přesto zůstává optimistický: „Před deseti lety tady prakticky žádný židovský život nebyl. Dnes cítíme velké oživení, synagogu máme o šabatu a svátcích plnou a chodí čím dál víc mladých lidí.“
Na Birobidžanu si mladý rabín cení hlavně tolerance mezi zdejšími židy, křesťany a muslimy. A sibiřské městečko srovnává s New Yorkem, kde studoval a kde také „v souladu“ žijí lidé různé víry.
Související
-
Židovské muzeum v Moskvě patří k nejmodernějším na světě –...
Moskevské Židovské muzeum a centrum tolerance obřím dortem oslavilo pět let své činnosti. Toto zařízení rozhodně nepatří mezi klasická muzea se zaprášenými vitrínam...
