Menší květy, kratší jméno: snadný trik, jak poznat vřes od vřesovce

7. říjen 2025

Vřes nebo vřesovec, jak je rozeznáme? Tyto dvě rostliny jsou si na první pohled dost podobné. Liší se ale nároky na stanoviště. A především dobou kvetení. Jak se vyhnout jejich záměně?

Jednoduchému rozpoznání, o kterou rostlinu se jedná, nahrává velikost květů. Štíhlé, krátké, barevné jehličky má vřes, vřesovec má buclatější kvítky, trošku připomínající zvonečky. Menší květy = kratší jméno, to by nám mohlo pomoct k zapamatování.

Nároky na stanoviště

Rostliny se od sebe odlišují i nároky na stanoviště. Vřesy preferují kyselejší půdu se silnější vrstvou rašeliny a mají rády spíše polostín. Pokud bychom je zasadili do stínu, s velkou pravděpodobností uschnou. Vřes nesnáší přemokření.

Také vřesovce ocení kyselejší půdu, dařit se jim však bude i v běžné zahradní hlíně s příměsí rašeliny. Stanoviště by mělo být spíše slunné. Potřebují dostatek vody, nesnášejí přesušení, ale ani přemokření.

Doba kvetení

Největší rozdíl mezi vřesovci a vřesy představuje doba kvetení. Na rozdíl od vřesů, které kvetou od pozdního léta do zimy, vřesovce nasazují květy od ledna do začátku léta. Vřesovec bývá většího vzrůstu než vřes, a je tak dekorativnější, větší jsou i jeho květy, jak už jsme si řekli.

Vřesy i vřesovce lze úspěšně pěstovat v květináči i v truhlíku a mohou tak téměř po celý rok zkrášlovat nejen zahradu, ale i balkón či terasu.

Kdy a jak zastřihnout

Po odkvětu rostliny zastřihneme přibližně o délku odkvetlých květenství. Nebojme se keříky zkrátit klidně až o polovinu jejich původní délky, rostlina pak znovu bohatě obrazí. Vřesovce ale nesmíme stříhat na podzim, protože tou dobou už mají nasazená květní poupata na další jaro.

Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.