Město Skuteč stojí na žulové skále. Místní muzeum ukazuje těžkou práci kameníků

Žula se využívala zejména ke stavbě a následných 100 let se tady intenzivně těžilo. Dnes je většina lomů zatopená. V okolí Skutče vznikla nádherná místa, kam už lidé nechodí za prací, ale za klidem, krásou a odpočinkem.

Těžba kamene a jeho zpracování se stala hlavní obživou lidí v širokém okolí. Ale nešlo jen o práci v lomech, například roztloukat štěrk chodily při stavbě železnice celé vesnice, ženy i děti, protože v poměrně chudém kraji nebylo možností výdělku mnoho.

Historii kamenictví zdokumentovalo Městské muzeum ve Skutči. Ve venkovní expozici návštěvníci uvidí, jak těžce se dříve kámen ze země dobýval. Na dvoře muzea leží koleje a na nich vozíky, které odvážejí vytěženou žulu, svůj koutek tu mají i plátkaři, kteří kámen připravují na další zpracování. Pod leštičkou dostává kamenný blok podobu žulové desky, kterou známe z pomníků. Od štípačky odletují dlažební kostky a malým kladívkem tu roztlouká štěrk žena, která si na oči místo drahých ochranných brýlí dala aspoň kuchyňské cedníčky.

Expozice kamenictví pokračuje v terénu takzvanou Žulovou stezkou Horkami. Čtyřkilometrová procházka vede návštěvníky po starých lomech. Některá místa pomalu zarůstají a kvetou v nich zelené bažiny, v jiných je voda průzračně čistá a láká ke koupání. V krajině jsou stále patrné nákladové rampy a bývalá překladiště, náspy polních drážek a železné pilíře, které po válce vznikly z křídel německých letadel.

Drcení žulového štěrku byla práce i pro ženy|foto: Šárka Kuchtová

V okolí Skutče se ale netěžila jen žula. Skladební pestrost Železných hor umožnila i těžbu opuky, která se dodnes těží v nedalekém lomu. Mimo jiné byla použita například na opravu rotundy na hoře Říp.