Město téměř stověžaté. Pardubická veduta střeží svá tajemství
Východočeské muzeum v Pardubicích má ve svých sbírkách vzácnou dřevořezbu. Pochází z 18. století a nabízí pohled na historické Pardubice. Kdo ji ale vytvořil a při jaké příležitosti?
Během tří století existence se toto umělecké dílo objevilo na mnoha místech. Pardubice byly na tuto památku náležitě pyšné, ostatně, kvůli reprezentaci také veduta vznikla a stala se součástí slavnostních okamžiků. Stále ale zůstává zahalena tajemstvím. Odborníci jednoznačně nemohou potvrdit přesnou dataci vzniku ani určit jejího autora.
Veduta je v současné době uložená v depozitáři Východočeského muzea v Pardubicích. To, že jde o vysoce kvalitní umělecké dílo, potvrzuje vedoucí historického oddělení Jan Ivanega: „Je to věc skutečně monumentální, na šířku má veduta téměř dva metry, její výška přesahuje jeden metr. Představte si takovou panoramatickou fotografii z poloviny 18. století, která je ale samozřejmě vyřezaná jako mělký reliéf.“
„Okolo tohoto předmětu panuje řada nejasností. Dílo mohlo vzniknout při příležitosti návštěvy Karla VI. v Pardubicích v roce 1723. To je moment, kdy bychom si dokázali představit, že se Pardubice před svým císařem a králem mohli chtít pochlubit takovýmto krásným reprezentativním předmětem,“ uvažuje Jan Ivanega.
Kostel, nebo radnice?
Horní části památky vévodí barevný erb města, stříbrný kůň na červeném poli. Hlavní pohled pod erbem zachycuje historické Pardubice z jižní strany. „Nevidíme jen domy ve městě, ale i hradby, které tehdy ještě stály. Město jimi bylo obehnané už od dob Pernštejnů a veduta je jeden z velmi cenných pramenů, který nám umožňuje poznat podobu toho opevnění ještě na počátku 18. století,“ přibližuje Jan Ivanega.
Veduta zachycuje samozřejmě pardubický zámek, kostel svatého Bartoloměje, Zelenou a Bílou bránu. „Ještě tam vidíme zvonici u tehdejšího minoritského kláštera, která už dneska nestojí, klášter byl ostatně také výrazně přestavěn. Je to zkrátka zajímavý pohled na město v době minulé. Nevíme ale, kdo dřevořezbu vytvořil.“
Jan Ivanega se dotýká právě otázky autorství. „Přáli bychom si, a lze to do jisté míry předpokládat, aby to byl významný chrudimský řezbář Ignác Rohrbach nebo někdo z jeho okruhu. Při této myšlence vycházíme vlastně z logické hypotézy. Tady na východě Čech a na Pardubicku nebylo mnoho lepších řezbářů, takže se lze domnívat, že se mohli pardubičtí obrátit právě na tohoto mistra. Jistě šlo totiž o velkou městskou zakázku.“
Zakázka to musela být skutečně drahá. Autor veduty použil k pokovení reliéfu plátkové zlato. To znamená, že umělecké dílo muselo být určené pro nějaký klíčový interiér ve městě. „Historik Josef Sakař, na jehož dílo s úctou navazujeme, se domníval, že šlo o součást oltáře sv. Floriana v pardubickém kostele sv. Bartoloměje. Ale je docela dobře možné, že s tak velkým a reprezentativním objektem bychom se mohli setkat také na radnici. Na té radnici, kterou pardubičtí měšťané v roce 1723 horlivě připravovali na návštěvu svého pána, císaře Karla VI.“, dodává historik Jan Ivanega.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
