Mezi klenoty slavné Hernychovy vily patří dobová jídelna
Vznikla v roce 1908 ve Vídni a kdysi mohla být skutečně součástí původního vybavení vily továrníka Floriana Hernycha v Ústí nad Orlicí. Dnes historická jídelna patří k cenným souborům městského muzea.
Jídelna je součástí trvalé expozice Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Pravděpodobně je umístěná v místech, kde původně skutečně byla. Podle slov ředitele muzea Radima Urbánka tomu nasvědčuje historická fotografie, na níž je část secesního historického nábytku zachycena. Se stoprocentní jistotou to ale potvrdit nelze.
Nábytkový soubor tvoří příborník, stříbrník a rozkládací obdélný stůl se šesti židlemi. Soubor doplňuje malý stolek, hodiny a trojdílný paraván s výšivkou na hedvábí s motivem ptáků a rostlin na vodní hladině. Celý komplet dřevěného nábytku v secesním stylu s neoempírovými prvky sjednocuje motiv girland.
Nábytek byl vytvořený v roce 1908 v továrně na nábytek Sigmund Oppenheim ve Vídni. Soubor se do muzea ovšem dostal z domácnosti Jaroslava Frimla (1930-2003), orlickoústeckého rodáka, houslisty a soukromého žáka Jaroslava Kociana. „Jedná se o velmi honosný nábytek, vyžadoval prostor, musel být součástí honosné vily. Na jedné z dochovaných fotografií je vidět část nábytku původního vybavení Hernychovy vily a ten nábytek má velmi podobný charakter. Na sto procent ale nemůžeme potvrdit, že je to skutečně identické,“ vysvětluje ředitel Městského muzea v Ústí nad Orlicí Radim Urbánek.
Návštěvníci si v historické jídelně mohou prohlédnout i další předměty z období secese, jako je porcelán, příbory nebo sklenice. Zdobené závěsy na oknech byly vytvořeny podle fragmentů původních textilií. V místnosti zaujme také kryt, který vytváří iluzi krbu. „To je věc, která v Hernychově vile zůstala od jejího vzniku. V té době, kdy se v tu začalo bydlet, což je rok 1907, tak už fungovalo ústřední topení s radiátory. A ten v místnosti nepůsobil dobře, byl tedy překryt krbovým ostěním," dodává Radim Urbánek.
Hernychova vila
Vila vznikla v letech 1906 až 1907 jako sídlo rodiny továrníka Floriana Hernycha. Narodil se v roce 1855 v rodině orlickoústeckého textilního podnikatele Jana Hernycha, který mu závod v roce 1884 předal. Florian Hernych budoval moderní tkalcovny také mimo Ústí nad Orlicí, v prvním desetiletí 20. století ve svých závodech zaměstnával 2 500 dělníků.
Projekt domu Florian Hernych svěřil významnému pražskému staviteli Matěji Blechovi, který v té době realizoval v Praze řadu významných palácových staveb. V luxusním podlaží, kterému se přezdívalo piano nobile, byly reprezentativní pokoje, v dalším patře soukromé pokoje a ložnice, v suterénu potom technické zázemí, kuchyně a její obsluha.
Velmi honosné je už vstupní schodiště, s balustrádou, obklady z mramoru, dlažbou s florálními motivy a bohatostí štukové výzdoby. Schodiště směřuje k ústřednímu prostoru domu, stometrovému sálu. I jeho výška, dosahující devíti metrů je úctyhodná. Schodiště v prvním patře ústí na ochoz. Celý prostor osvětlují tři rozměrná okna, s původními zabroušenými skly a systémem dřevěných žaluzií. K dominantám interiéru vily bezesporu patří mohutný kovový lustr ve stylu art deco.
Rodina Hernychových vilu obývala do roku 1951. Po té se z ní stalo školicí středisko Revolučního odborového hnutí. V roce 1955 se stala sídlem Hudební školy, Okresní lidové knihovny a vývařovny základní školy. Byl tu umístěn také Dům osvěty. Od roku 1971 zde sídlil Památník revolučních tradic, předchůdce městského muzea. To se do vily po delší pauze vrátilo po velké rekonstrukci objektu v roce 2008.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
