Michal Pavlíček: Hudba je elixír. Jak začnu hrát, stáří mizí a člověk je zase jak mladá mánička
Skladatel a vynikající kytarista je úzce spjatý především s kapelami Pražský výběr a Stromboli. S Pražským výběrem opět koncertuje. „Přežili jsme krizi a uměli si zase podat ruce,“ potvrzuje Michal Pavlíček. K nedávným kulatinám sobě i fanouškům nadělil nové album Na obzoru.
Kulaté výročí oslavil tak, jak se na hudebníka sluší a patří – dvěma koncerty v pražském O2 Universum. „Hrát před plnou halou je krásnej pocit. Byl jsem obklopenej svými nejbližšími a lidmi, kterých si v muzice a v životě vážím.“
Je rád, když má koncert trochu vnitřního napětí. „Někdy není ta správná konstelace nebo nálada hrát a musíte se přemáhat. Může se stát, že zahrajete nějakou chybu. A potom někdy tyto koncerty jsou daleko zajímavější než takový ty v uvozovkách spokojený knedlíkový, kdy všechno jde hladce. A já mám rád koncerty, kdy musíte překonávat sám sebe. To se stává třeba v těch velkých halách. Nejsme totiž cvičený opičky, jsme normální lidi, který taky mají trému.“
Euforie, která pak vystoupení provází, stojí za to. „Měl jsem nějaké zdravotní potíže, ale jak začnete hrát, chytnete druhej dech a stáří zmizí. Hudba je elixír a člověk je jak mladá mánička, která do tý kytary zase mlátí,“ usmívá se.
Nové album Na obzoru
Ke svým nedávným sedmdesátinám vydal album Na obzoru, které reaguje i na to, co se děje v dnešní době. První singl z nového alba označuje za jakousi osobní zpověď. „Psal jsem to v době, kdy jsem byl hodně vytížený a měl jsem nějaké krize, takže ta atmosféra byla trochu temnější. Je to nějaký zobrazení mých pocitů, jak teď vidím svět. Člověk tak nějak zvláštně hudebně zraje,“ zamýšlí se.
Nejpodivnější skladbou alba je píseň Opice zla. „Rád zhudebňuju básně Jáchyma Topola, a to je třeba tato věc. Ty texty musí ladit s mým vnitřním pocitem.“
Znovu koncertuje i s Pražským výběrem. „Myslím, že jsme úspěšně přežili období, který mívá hodně kapel, když se sejde víc kohoutů na jednom smetišti. Hlavně ty kapely jsou poskládaný z rozdílných osobností, takže to mezi nimi může někdy skřípat. Nám se podařilo si po těch pěti letech zase podat ruku. Byla to velká krize, ale dokázali jsme ji překonat a koncerty teď mají větší grády. Sednou nám a vždycky se na ně těším.“
Země vzdálená – romantický cajdák?
Od roku 1992 působil v uskupení BSP (Balage–Střihavka–Pavlíček), pro které v devadesátých letech složil svoji asi nejznámější skladbu Země vzdálená. „V devadesátkách jsme žili plným dechem nadoraz. Tuhle písničku jsem složil ve svém tehdejším studiíčku na Dobříši. Ale co bude hit, se vůbec nedá odhadnout.“
Píseň původně na desku ani dát nechtěli. „Přišlo nám to jak romantickej cajdák. Kamil Střihavka měl podobný názor, my chtěli být drsnější. Ale vydavatelství řeklo, že tam musí být, jinak nám to nevydají.“
Jak vznikal text k hitu Země vzdálená s pracovním názvem Sova pálená? Je asi jediný autor, který odmítl texty Jiřímu Suchému. Proč? A proč založil Stromboli, když úspěšně koncertoval s Pražským výběrem? Jaký detail zaujal naši moderátorku? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
