Miluše Horská: V Senátu máme málo času na velké zákony

„Málokdo ví, že se v Senátu dá regionálně vystavovat, proto tam přivádím pardubické i chlumecké umělce. Pokud je nějaký celorepublikový problém, snažím se ho do regionu zavést s účastí odborníků. Vybírám si vážnější témata, o kterých se moc nemluví, třeba sociální bydlení. Politik by se měl s těmi, které zastupuje, bavit. Můj úsek skýtá prostor k diskusi.“

Kam směruje české základní vzdělávání?

V pondělí pořádala Horská besedu zaměřenou na školství. „Debata byla velmi živá, jak stav dnešního školství naznačuje. Jsem kantorka. Během mého senátorování se vyměnili čtyři ministři. Tím pádem koncepce zatím nepokročila nikam dál. Bohužel se neděje, že by ministerstvo s nějakou reformní změnou okázale vystupovalo, chtělo by přesvědčit, znát názory z terénu. Vždycky se na to na nějaké aktuální téma pokusím. Pak se zase změní ministr…“

Hlavní poznatek z besedy: „My dnes u dětí, které vychováváme pro budoucnost, ani nemáme představu, jaká povolání budou za pár let dělat. Je důležité je vést k velké kreativitě, otevřenosti, chuti se vzdělávat. Škola by měla být radostné místo. Mělo by to bavit i učitele. K tomu není potřeba velkých reforem. To už nás učil Jan Amos Komenský. Nic převratného, ale jen to dostat do české legislativy.“

Chyby by se u žáků neměly brát za něco nepatřičného, protože podle Horské patří k životu. „Každý den děláme chyby a neseme si za ně své důsledky. Myslím si, že zodpovědné je si chybu přiznat a chybu napravit. V tom laskavém, bezpečném prostředí, kterým by měla škola být, bychom se měli umět s chybami vyrovnávat. Roli hraje spolupráce školy a rodiny. Dítě by si mělo zažít pocit neúspěchu, ale potom taky nápravy. Ne že za chybu dostane třikrát špatnou známku, doma pohlavek a je demotivované. Z asi 70 zemí, kde se sledoval zájem dětí o školu, o to, jak se rády učí, jsme na neslavném 69. místě. Což o něčem jistě svědčí.“

Role Senátu

Miluše Horská zároveň působí v pozici místopředsedkyně Senátu. Tvrdí, že horní komora po poslancích musí čím dál častěji opravovat zákony. „Naše úpravy nemohou dostat zákon do stavu, který by si zasloužil. Jsem velmi smutná z toho, když nám přijde ministr vysvětlovat zákon a říká, co je špatně a co se bude muset změnit, ale teď nám to schvalte. To jsou takové nedůstojné debaty. Máme málo času na velké zákony, abychom je rozebrali se všemi důsledky.“