Mladé hokejbalistky sejmuly Kanadu. Ze světového šampionátu berou zlato

„Byl to krásný zážitek. Myslím si, že to je sen každého hokejbalisty. Největší úspěch, který můžete udělat. Už jenom účast tam a ještě navíc zlatá medaile. Takže perfektní,“ hodnotí gólmanka HBC Pardubice Markéta Fajfrová.

Šok

Hokejbalistky přiznávají, že překvapily všechny i sebe. „První zápas turnaje s Kanadou jsme prohrály a asi nikdo nečekal, že je ve finále porazíme. Kolektiv byl postupně silnější a silnější, což hrálo velkou roli.“

Čtěte také

Studium a vrcholový sport nemusí být bojem na dvou frontách. Škola jde kolikrát naproti

„Před zápasem jsme byly úplně nahajpovaný. Šly jsme si za tím a chtěly jsme to. Celý tým se semknul,“ řekla další brankářka Adéla Stejskalová.

Všude dobře, v kleci nejlíp

Adéla je z Ústí nad Orlicí, v České Třebové hrála za starší žáky a ve Svitavách za ženy ligu, ve které její tým obhájil třetí místo na MČR. „Zkoušela jsem i jiné posty, ale už odmala jsem měla sen být v bráně. Hrozně mě to zajímalo a bavilo. Že jsem se stala brankářkou, určitě nelituju.“

Markéta pochází z Jaroměře, ale protože nejbližší ženský hokejový tým měla v Pardubicích, začala hrát právě tam. „Asi rok to bylo v poli, pak jsem přešla do brány. To bylo to ono. Hokej dál hraju v první lize v Pardubicích za ženy. Ale z hokeje jsem se přes spoluhráčky dostala i k hokejbalu.“

Přechod popsala jako docela zvláštní. „I když se to nezdá, tak pro brankáře je tam spousta rozdílů. Přejdete na plast, neklouže se to jako na ledě a v některých ohledech je to složitější. Oproti hokeji si prostě nepomůžete žádným sklouznutím, všechno musíte odběhat na velkém hřišti.“

Jak se tvářily Kanaďanky, když Češkám gratulovaly ke zlatu? A kde se vidí mladé hokejbalistky za pár let? Poslechněte si celý rozhovor.