Mobilní odběry krve mají smysl. Prvodárci se v kolektivu odhodlají spíš
Mobilní odběry krve a krevní plazmy fungují na prvodárce. Jejich počet je oproti kamenným transfuzním stanicím daleko vyšší.
„Přínosem je to, že mnoho lidí, kteří by se normálně neodhodlali darovat krev, pokud přijede mobilní stanice, se s kolegy odhodlají a zkusí to,“ předává zkušenosti vedoucí lékař Transfuzní služby AGEL a pokračuje: „Mobilní místo musí samozřejmě splňovat hygienické požadavky, musí to být bezpečné pro dárce i pacienty. Rozhodně si nepředstavujte nějakou maringotku.“
Darovat krev, nebo plazmu?
Pokud chcete darovat plazmu, nemusíte být dárci krve, ale podle MUDr. Řiháčka je to lepší.
„Odběr plazmy je přístrojový, dárce je napojený na separátor, což je přístroj, který odebírá krev, odděluje krevní plazmu a krev pak vrací zpátky do organismu. Trvá to kolem čtyřiceti minut na rozdíl od desetiminutového odběru plné krve. Odběr plazmy je také náročnější na kvalitní žilní systém. Proto bych doporučoval nejprve zkusit darovat krev a potom plazmu,“ říká MUDr. Řiháček.
Na druhou stranu je darování plazmy šetrnější pro organismus dárce než klasický odběr plné krve. „Červené krvinky máte zpátky v těle, trochu poklesnou jen hladiny plazmatických bílkovin, které se daleko rychleji doplňují než červené krvinky,“ vysvětluje vedoucí lékař Transfuzní stanice AGEL Michal Řiháček.
Dárcem i v pětašedesáti
Darovat krev a krevní plazmu může člověk od osmnácti let. Doporučený věk pro ukončení je šedesát let. Podle MUDr. Řiháčka jsou ale někteří lidé i po šedesátce ve velmi dobrém zdravotním stavu a mohou krev bez problémů darovat. Záleží na posouzení lékaře. Je dobré zamyslet se nad četností darování.
„Starším lidem doporučujeme darovat krev jednou dvakrát do roka. U krevní plazmy je to jiné. Tam může být četnost daleko vyšší,“ vysvětluje lékař.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
