Motorka veterán se neprodává, ani nepůjčuje. Tvrdí zkušený motorkář Jiří Vaňkát
Letní počasí láká motorkáře na silnice. Jejich koníček je pro mnohé velmi přitažlivý, ale zároveň nebezpečný. Motorkář Jiří Vaňkát vlastní veterána Hondu z roku 1982. Taková motorka se podle něj ani neprodává, ani nepůjčuje.
„Je to moje vysněná motorka. Díky tátovi, který taky ještě ve svých letech pořád prohání motorku, jsem měl já malou motorku už v deseti letech. Řidičák jsem dělal v sedmnácti, ale moc na výběr tenkrát nebylo. Jen dvě české značky, Jawa a ČZ, z dnešního pohledu byla prostě nabídka motorek před revolucí směšná. I ty silnější stroje měly tak osmnáct, dvacet koní. Dnes se motorky pohybují kolem sto padesáti koní,“ říká motorkář Jiří Vaňkát.
Zásadní rada pro motorkáře
Dodržujte odstupy za autem. Když si myslíte, že jste v bezpečné vzdálenosti, vynásobte si ji dvěma, a teprve potom to bude bezpečná vzdálenost.
Setiny sekundy a zkušenosti jsou většinou rozdílem mezi životem a smrtí motorkáře.
„Každé auto přebrzdí jakoukoliv motorku. Auto má čtyři kola a tím pádem má styčnou plochu s vozovkou mnohem větší, tak na to pozor,“ varuje Jiří Vaňkát.
Krizová situace může nastat kdykoliv. Je třeba předvídat. O všem musíte vědět. „Nedívejte se na přední kolo motorky, ale pořád kolem sebe. Počítejte s tím, že ostatní dělají chyby. Na motorce se musí jezdit tak, jako by vám šli všichni po krku,“ uzavírá trochu s nadsázkou Jiří Vaňkát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
