Na Chrudimsku mají prales. Říká se mu Polom a najdete v něm staleté jedle i světélkující žížaly

12. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy V přírodní rezervaci Polom se musíte držet jen hlavní cesty, zeleně značené stezky

V Železných horách, na území Pardubického kraje, se nachází skutečný prales. Není sice tak velký jako ten Boubínský na Šumavě, ale za výlet rozhodně stojí. Prales a přírodní rezervaci Polom najdete necelé dva kilometry jihovýchodním směrem od obce Dolní Bradlo na Chrudimsku.

Prales Polom je jednou z nejvzácnějších lokalit Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Jedná se totiž o místo, kde je zachovaná původní příroda, do které člověk žádným způsobem nezasahuje. Samozřejmě jen zdánlivě. Rezervace je pod drobnohledem ochranářů i biologů. Polomský prales je totiž výjimečný.

Prales má dvě části. Velký Polom s rozlohou necelých 16 hektarů a Malý Polom o ploše dva hektary. Obě části jsou oddělené kulturním smrkovým porostem a jsou od sebe vzdálené asi půl kilometru. Malý Polom je veřejnosti nepřístupný, a proto je celý oplocený. Velkým Polomem prochází zeleně značená turistická stezka a návštěvníci se jí musí držet. Platí tu zákaz vstupu mimo pěšinu, a to nejen z důvodu ochrany pralesa, ale také samozřejmě kvůli bezpečnosti.

Dříve to býval „krasoles“

Přírodní rezervace Polom leží v nadmořské výšce 545 až 624 metrů. Vyhlášena byla v roce 1933 pro ochranu posledního zachovalého fragmentu jedlobukového pralesa. Chráněné území bylo potom ještě v roce 1955 rozšířeno na současnou plochu. Prales si vlastně „vypěstoval“ rod Auerspergů. Kníže František Josef byl nejen milovník dostihových koní, ale také velmi zdatný hospodář. V letech 1895 až 1900 vyloučil v polomském lese pravidelnou hospodářskou činnost a nechal tento kout přírody jeho vlastnímu vývoji.

V přírodní rezervaci Polom se vyskytuje až 400 druhů hub

Auerspergové lesu říkali krasoles. Byli pyšní hlavně na velké staré jedle, ale i na velké množství dalších druhů dřevin, které rostly na poměrně malém území. Ve svém krasolese také pořádali výukové procházky pro lesníky a postavili si tam i lovecký zámeček. Tomu se v současné době zelená turistická trasa vyhýbá. Zámeček je totiž v soukromých rukách.

Sekáč zabiják i světélkující žížala

Prales Polom vytváří romantické scenérie. Staré stromy padají přes sebe a tlí, jsou porostlé mechem i houbami. V přírodní rezervaci se vyskytuje na 400 druhů hub, polovina z nich je vázaná právě na trouchnivějící dřevo. Co se týče druhového složení dřevin, převažuje smrk, zmlazuje se buk a javor klen. Jedle je na ústupu. Právě mohutné jedle kdysi bývaly velkou chloubou pralesa. Říkalo se jim královny. Jedna z největších jedlí, tzv. Stará královna, byla vysoká 46 metrů, obvod kmene měla 580 centimetrů. Uschla na začátku 20. století ve stáří asi 300 let.

V polomském pralese se dřevo netěží ani neodklízí

Ze značené stezky můžete zahlédnout korunu jedné z nejvyšších jedlí, která ve Velkém Polomu roste. Její výška je přibližně 45 metrů a průměr kmene přesahuje jeden metr. V letních měsících působí prales opravdu tajemně. V době vegetační sezóny olistěné koruny stromů skutečně pohlcují velkou část denního světla.

Polomský prales ale není výjimečným koutem jen z botanického hlediska. Žije v něm například vzácný pavouk klepítník členěný, velký černý sekáč s mohutnými klepítky. Ta mu slouží k porcování plžů, kterými se živí, dokonce i jejich ulit. Tito pavouci vyhledávají vlhká místa s dostatkem úkrytů, jako je právě mrtvé dřevo, proto jim polomský prales vyhovuje. A stejně tak i žížale podhorské, která žije v trouchnivějícím dřevě pařezů nebo pod kůrou padlých stromů. Podobá se hnědočervené žížale hnojní, kterou dobře znají hlavně rybáři. Žížala podhorská vylučuje při podráždění sliz, který světélkuje.

Spustit audio