Na Ježíška a Vánoce nám nesahejte. Nevěřící Češi je ubránili i před totalitami

„Vzali jsme výpovědi asi 60 pamětníků a vytvořili jsme z nich celou knížku. Snažili jsme se podchytit období v širším kontextu. Jde o posledních asi 170 let. Připravili jsme si takové leporelo, aby mezi vybranými zástupci byly různé typy. Třeba lidé z měst a z venkova, rozmanité sociální vrstvy, muži a ženy,“ říkají za autorský tým Libor Denk a Vojtěch Kessler.

Jádro zůstává

České Vánoce se jeví jako monolitické. „Odolávají nejrůznějším politickým změnám a reklamním trendům. Současná podoba má vrstvu pohanských zvyků, křesťanství, buržoazní a kosmopolitní.“

Dřív si lidé podle Denka mnohem víc zaznamenali vzpomínky na večeři, která pro ně byla něčím výjimečným. „Měli pochutiny, které celý rok nejedli a dárkům se až tolik nevěnovali. Jako dárek pak mohlo být ovoce a podobně.“

I když se dnes globalizaci neubráníme a Vánoce se přirozeně proměňují, jádro přetrvalo. „Lidé se setkají, hezky se oblečou a na Vánoce by neměl nikdo být sám.“

Líp už bylo?

Autoři publikace našli i paměti z poloviny 19. století, kde se dočtete, jak „za našich mladých let Vánoce byly mnohem lepší a na sněhu. Když se ale podíváte na četnost sněhu na Štědrý den, zase tak často to nebylo.“

Kessler upozornil i na to, že ačkoliv je česká společnost výrazně ateistická, drží si Ježíška jako někoho, kdo dává dárky. „Postava i proces jsou přitom dost abstraktní a problematicky se vysvětlují dětem. Jak dokáže někdo z jeslí nadělovat, dodnes nevíme.“

Proč se proti Ježíškovi neprosadil ani Děda Mráz? Jak moc jsme si zúžili vánoční symboliku a různé zvyky? A vydrží Vánoce i v budoucnu?