Na olympiádu jsem chtěla jako atletka, ale dostala jsem se tam jako novinářka, říká Žaneta Peřinová

Narodila se v Městci Králové, vystudovala gymnázium v Nymburce a poté úspěšně absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy a tam studovala obor sportovní management.

Žaneta Peřinová a Alena Zárybnická|foto:Alena Zárybnická, Český rozhlas

Dlouhé roky se tě chci zeptat na to, kde se v tobě bere tolik vlídnosti, kterou při každém pohledu dokážeš druhému člověku nabídnout?

Já ani nevím, kde se to bere. Já jsem asi od narození pozitivní člověk a cokoliv negativního se snažím převést do pozitivna. Myslím, že usmát se na kohokoliv je to nejjednodušší, co můžeme udělat a udělá to velkou radost, udělá to hezkou atmosféru. Tak proč to nedělat?

Když tobě řeknu slovíčko chůze, bezpochyby se ti vybaví celá řada historek a možná i napětí a sportovních radostí, kterou tobě chůze v životě dala.

Určitě, byly to velké radosti, byla to velká dřina, protože jsem vlastně 8 let dělala atletiku jako chodkyně. Stala jsem sem mistryní České republiky, takže to byla ta obrovská radost, ale na druhou stranu byla to i velká bolest, protože právě kvůli zdraví jsem musela s atletikou skončit. Bylo mi tenkrát 18 let. Já měla sen, že se stanu olympijskou vítězkou, že se podívám na hry pod pěti kruhy, a to mi nevyšlo. Byla jsem z toho strašně zklamaná, ale vlastně ukázalo se o pár let později, kdy jsem se dostala do redakce sportu, že je šance dostat se na olympiádu. Já jsem strašně ráda, že se mi to povedlo, byť ne jako sportovci,  alespoň jako novinářce.

Jakou profesní deformaci má chodec?

No, těžko říct. Možná tu, že chodím velmi rychle. Nosím ráda podpatky, byť jsem byla ten sportovec a chodila jsem v teniskách. Když jdu po chodbě, tak je to prostě klapot. Rozhodně se nikde neloudám. A rozkývané boky.

Proč je atletika královna sportu? Proč by se jí měly věnovat i malé děti?

Já si myslím, že atletika je základ každého sportu. Myslím si, že každé dítě by mělo umět běhat, skákat a házet. Když se toto naučí, ať pak dělá jakýkoli sport, který ho bude bavit, ale toto je základ. Osobně si myslím, že dát jako rodič dítě na atletiku je to nejlepší, co může udělat.

Čtu v jednom názvu titulku, že jsi ve velmi blízkém přátelském vztahu se skvělým běžcem Boltem. Je to bulvární titulek, nebo je to pravda?

Je to zkreslený titulek. My jsme se osobně seznámili na jednom šampionátu. Usain mi pak řekl: „Kdykoliv budeš potřebovat, řekni si o rozhovor a budeš ho mít.“ A bylo hrozně fajn, že třeba na olympiádě v Riu, po rozbězích, dával rozhovor jamajské televizi, dával hlavním organizátorům, pak jsme ho měli my.

Jaký máš ještě sen, pokud jde o zprostředkování zážitku sportovce veřejnosti?

To je strašně těžké. Já už jsem si těch snů splnila strašně moc. Tím, že ta atletika vždycky byla sportem číslo jedna, jsem chtěla být na mistrovství Evropy, pak na mistrovství světa, pak na olympijských hrách, a to jsem si všechno splnila. Byla jsem u světových rekordů, což je taky zážitek na maximum, obrovské emoce.

Protože mě moje práce baví, můj sen je dělat ji tak dobře, aby byl spokojený sportovec i fanoušek.

Tak já úplně nevím, jestli teď ještě mám konkrétní sen, ale pro mě tím, že mě ta práce baví, je ten sen dělat ji dobře, přinášet emoce, příběhy, být tím zprostředkovatelem mezi sportovcem a fanouškem. A aby byli spokojení jak sportovci, tak na druhou stranu i ti fanoušci.

Na závěr otázka od umělé inteligence. Zažila jsi ve sportu moment, který byl tak silný, že sis v duchu řekla, že teď by bylo lepší mlčet než se na něco ptát?

Myslím si, že jo. Byly to právě ty slzy. Už přesně nevím, který sportovec to byl, ale přišel mi do mixzony a brečel. Nepovedlo se to. Já jsem si tenkrát říkala, že bych nejradši šla na záchod nebo kamkoliv, abych tady prostě nebyla. Tak to asi byl pro mě ten moment, kdy by bylo lepší mlčet.

Jaký sport si zkusila díky své práci? Jaká nejčastější zranění potkávají chodce? Nekazí si chodec běháním styl? Na kolikátou pojede olympiádu? Jak dlouho pracuje v České televizi? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu.