Na Radka Jaroše se řítila lavina. Nakonec změnila směr
Lavinu už viděl hodně zblízka. A i když zemětřesení na vlastní kůži nezažil, rozhodl se Radek Jaroš podpořit sbírku Českého rozhlasu na pomoc dvěma poničeným vesnicím v Nepálu.
„Podpora sbírky je u mě jasná. Skoro bych to považoval za povinnost. V Nepálu jsem prožil velký kus svého života, možná rok nebo dva, kdybych všechny pobyty i cesty sečetl. Mám tam spoustu známých, kteří nám zařizovali expedice. Chceme osobně podpořit našeho kuchaře, co s námi jezdil na expedice. Žije, ale spadnul mu dům. Podle toho, kde agentury staví stany každý rok, si myslím, že dokonce jejich tábor byl zasažený.“
Telefonista v call centru
Radek Jaroš během hlavního sbírkového dne zvedal společně s dalšími osobnostmi telefony ve speciálním call centru. „Když mě oslovili, jestli bych šel do call centra, neváhal jsem. Zúčastnil jsem se. Netušil jsem, že to bude takto obrovské, že tam bude tolik lidí.“
Několik volajících bylo podle Jarošových slov rádo, že se dovolali právě jemu. „Znali mě nebo dokonce i v Nepálu byli. Volali ale taky senioři, kteří posílali třeba dvě nebo tři stovky. Věřím tomu, že další lidé ještě Nepál a obyvatele v tamní těžké situaci podpoří. Sbírkový účet je stále otevřený.“
Tragický osud horolezců
Nedávné zemětřesení v Nepálu zasáhlo taky horolezce. Výpravy se musely stáhnout z nejvyšší hory světa Mount Everestu a mnozí zaplatili nejvyšší daň. „Přiznám se, že ze začátku jsem té zprávě o horolezcích ani nevěřil. Viděl jsem nějaké záběry. Z nich jsem si uvědomil, že jedna lavina spadla do míst, kde jsem měl postavený tábor v roce 2012. Podle toho, co po lavině zůstalo, se mi nezdálo, že by to byla smrtící lavina. Stále ještě nevím, kde přesně ti lidé zemřeli. Mnohem horší ale je, co potkalo Nepál jako takový. My horolezci tam samozřejmě jezdíme rádi, jezdíme riskovat. Jedná se na jednu stranu o kratochvíli, kdežto ti lidé tam vedou reálný život a pro ně je to tragédie.“
Jaroš by v této situaci horolezce vůbec nepreferoval. „Nechal bych je sejít samotné pěšky do základního tábora. Samozřejmě bych odvezl zraněné. Cesta dolů je schůdná, i když dlouhá. Přednostní péče by měla být o místní lidi.“
Osobní zkušenost
Se zemětřesením se Radek Jaroš aspoň vzdáleně setkal v Pákistánu. „Po našem odjezdu ze země bylo asi měsíc poté velké zemětřesení. Měl jsem to štěstí, že mě nepotkalo. Ale lavinu znám. Kdysi padala přímo na nás. Nakonec nás úplně na poslední chvíli zachránil hřeben, který byl asi 300 metrů od nás. Odvedl lavinu stranou.“
Jinak Nepálu kromě pokračujících sbírek může pomoci taky osobní účast. „Lidé by se neměli nechat odradit. Některé oblasti jsou značně postižené, ale jiné ne. Pro místní znamená příjezd lidí práci. Vydělá si průvodce, kuchař, číšník… Toto zvedá ekonomiku. Člověk pomůže tím, že tam nepřestane jezdit,“ doporučuje Jaroš.
Sbírka pro dvě poničené vesnice stále pokračuje. Účet 2009999200/0300 hlásí přes 9 000 000 korun. K tomu říká Radek Jaroš stručně: „Krásné…“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
