Nejmenší škola v Makově mít dětí jako máku dlouho nebude

20. únor 2016

Obec Makov má nejmenší obecní školu v Pardubickém kraji. Kdysi v ní bylo velmi rušno, teď se učí v jediné třídě. Každý žák má pro sebe celou lavici - ve třídě jich je jen šest.

Obec Makov leží deset kilometrů západně od Litomyšle a má 325 obyvatel. Dominantou obce je kostel sv. Víta, s věží vysokou přes čtyřicet metrů. Hned vedle kostela stojí škola. Je to poměrně velká budova, v současné době do ní každé ráno ale zamíří jen šest žáků. Do makovské malotřídky chodí dva prvňáčci, dvě děti druhé třídy a dva třeťáci.

Zvonek ve škole nemají

Ředitelem a zároveň jediným učitelem školy je Mgr. Jan Hruban. Před svoji katedrou má šest lavic, znamená to, že třída je zaplněná jen do třetiny.

Všichni se ale snaží vyzdobit ji tak, aby se ve třídě cítili příjemně a aby byla útulná. Pravda, ve třídě píší ještě na starou vytahovací tabuli, nechybí v ní ale klavír nebo počítač s monitorem.

Zato školní zvonek na chodbě neuslyšíte. Ani ve třídě. „Nikdy jsme tu zvonek neměli, vždycky si konec a začátek vyučování ohlašujeme sami“, vysvětluje s úsměvem učitel Jan Hruban. „Učím tady přes dvacet let, kdysi tu bývalo rozhodně veseleji. V malotřídce jsme měli až třicet žáků. Bohužel, demografická křivka ukazuje, že to výhledově v obci nebude lepší,“ dodává Jan Hruban.

Velmi poklidná výuka

Výuka v tak malém počtu žáků s sebou nese výhody i nevýhody. „Velkou výhodou je, že se dětem mohu věnovat individuálně. Vyučování je samozřejmě klidnější, například s kázní tady, v tak malém počtu dětí, nemáme žádné problémy,“ říká Jan Hruban. „Děti ale musejí často pracovat samostatně. Na druhou stranu pravdou je, že mladší děti mají daleko víc vzorů, motivace. A když je třeba, starší jim zase pomohou, aniž by to bylo v nějaké citelné míře na úkor jejich výuky.“

Slabikář prvňáčků, ve třídě jsou jen dva

Víc kamarádů by rozhodně brali

Ve druhé a zároveň poslední lavici makovské třídy sedí malý Josef: „Spolužáci jsou kamarádi a máme také hodného pana učitele, “ pochvaluje si Josef. Další děti ve třídě by ale uvítal. „Stačilo by tak patnáct,“ směje se. Naneštěstí se ale Josefovi jeho přání, s největší pravděpodobností, nevyplní. Podle starostky Makova Dany Drahošové totiž obec tak malou školu udržovat dlouho nebude.

Makov je ale pořád na svoji školu hrdý. „Jsme rádi, že si školu zatím držíme. Malí prvňáčci nemusejí s taškou chodit na autobus, aby dojeli třeba do sousedních Morašic,“ vysvětluje starostka Dana Drahošová. „Byli jsme rádi, když jsme školu v roce 1992 znovu otevřeli, protože od roku 1985 byla zavřená. Takže až doposud se nám opravdu dařilo, měly jsme i velké počty dětí ve třídě. Teď je to bohužel jinak. Vypadá to, že příští rok školu ještě udržíme. Mělo by se jednat o stejný počet dětí, tedy šest. Pak ale budou ty počty ještě nižší. A to už asi doopravdy ta efektivita nebude,“ dodává starostka Makova.

Škole je 140 let

Základní kámen stávající budovy makovští položili druhého června 1876, školu obec stavěla ve vlastní režii. Podle zápisu v kronice Makova se už začátkem listopadu téhož roku budovu podařilo dokončit. Učit se začalo 12. listopadu 1876.

Makovská škola v době Protektorátu

Při stoletém výročí školy byla budova nově omítnuta a zároveň stržena atika, umístěná ve středu objektu nad horním oknem. V 1982 se školu podařilo modernizovat a vybavit akumulačními kamny. Ve školním roce 1984 -85 ale byla výuka ukončena, tehdy školu navštěvovalo 9 žáků. Byla to poslední jednotřídní škola v okrese Svitavy.

V roce 1992 se podařilo školu pro většinu dětí z Makova a Chotovic opět otevřít. Znovu jako jednotřídní, na začátku pro první až čtvrtý ročník, potom pro první až třetí třídu. Několik roků, hledem k velkému počtu dětí, ale byly v Makově pouze dva ročníky.

autor: BRA
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.