Nejsem holčička na mazlení, chci se prát, říká judistka Voříšková

S judem začala před deseti lety, když jí bylo sedm. „K judu mě přivedl táta. Já se už od mala ráda prala. Místo mazlení jsem byla holčička, která se chtěla s mamkou prát. Před judem jsme dělala tancování a balet, ale to mě moc nechytlo,“ říká Radka Voříšková. S tatínkem se mimo žíněnku občas popere dodnes, a stále vítězí on.

Každý judista by si měl vést záznamy o svých soupeřích, zapisovat si, jaká jsou jejich slabá a silná místa a podle toho vybírat techniku. „Nic podobného nemám, mám to v hlavě. Soupeřky znám, jak se s nimi často peru, mám načtená videa, s trenérem pozorujeme, co dělají špatně,“ vysvětluje Radka Voříšková.

Postrach z Německa

Mezi nejobávanějšími soupeřkami je nejmenovaná judistka z Německa, kterou Radka ještě nikdy neporazila: „Setkáváme se často a je to mezi námi napnuté. Mimo žíněnku jsme ale v pohodě, bavíme se. To je na judu hezké, s holkami se můžu bavit po zápasu, bez ohledu na výsledek.“

Judistka Radka Voříšková|foto: Honza Ptáček

Když se řekne judo, každému se vybaví Lukáš Krpálek, olympijský vítěz z Ria. Kdo je pro mladou judistku vzorem? „Lukáš Krpálek je úžasný judista, ale z České republiky je to David Klammert. To je judista, který toho dokázal hodně a úsilí, které judu věnuje je obrovské. Myslím si, že ta trpělivost, kterou tomu on obětuje je úžasná, za to ho obdivuju,“ říká Radka Voříšková.

A osoba, která sdílí všechny sportovní radosti a strasti? „Je to trenér. Tomu se svěřuju se vším. Ten mě drží nad vodou, když je nejhůř. Tomu patří obrovský dík. A samozřejmě podpora finanční a psychická, to je určitě táta a mamka.“

Koníčky? Není čas

Kromě juda není na další koníčky příliš volného času. „Ve školním roce ho moc nemám. Ráno mám trénink, pak jdu do školy, večer trénink. Většinou mám čas v podvečer, nebo když nemám závody o víkendu, což je taky málo.“

Trochu do pozadí jde také škola, alespoň tedy některé předměty. „Studentka moc dobrá asi nejsem. Mám hlavně problémy s matikou, ale snažím se. Je to těžké to zvládnout. Jsem unavená po tréninku, přijdu domů v sedm a pak už se mi chce jít spát,“ vysvětluje Radka Voříšková.

A jaké má mladá judistka nejbližší plány a cíle? „Teď půjdu z dorostu do juniorů, takže to bude opět těžký začátek. Ale zase bych se chtěla dostat do reprezentace. Případně bych zas chtěla jezdit evropské poháry,“ dodává.