Nejslavnější pardubické hony. Výstava pod širým nebem nenabízí jen výjimečné fotografie

24. říjen 2020

Expozice na parkánech pardubického zámku přibližuje slávu parforsních honů. Atmosféru prestižní podzimní události, díky níž se zrodila i Velká Pardubická.  

Podobu a atmosféru parforsních honů známe především díky snímkům pardubického fotografa Josefa Pírky. Jeho fotografie, upravené do velkých formátů, se staly magnetem expozice Pardubické parforsní hony, kterou v květnu připravilo Východočeské muzeum v Pardubicích. V zámecké Open Air Galerii Parkán si výstavu můžete prohlédnout až do dubna příštího roku.

Výstava Pardubické parforsní hony v parkánu pardubického zámku

„Východočeské muzeum má to štěstí, že ve svých sbírkách uchovává skleněné negativy c.k. dvorního fotografa Josefa Pírky, který atmosféru parforsních honů a kouzlo okamžiku dokázal skutečně mistrně zachytit,“ vysvětluje kurátorka výstavy Renáta Tetřevová. „Díky Pírkovým snímkům a zpráv dobového tisku, které jsou také součástí naší výstavy, můžeme zrekonstruovat průběh jednotlivých honů.“

Prestižní společenská událost

Parforsní hony patřily k vrcholným společenským událostem roku. A to nejen pro aristokracii z nejrůznějších koutů habsburské monarchie. Zajímaly i obyčejné lidi. Regionální dobový tisk přinášel informace a zajímavosti o tom, na koho se letos Pardubice mohou těšit, stejně jako podrobnosti o průběhu honu a samozřejmě zprávy o tom, kdo patřil k nejlepším jezdcům a dostihl jelena nebo laň.

Přestávka během parforsního honu, při kterém jezdci mnohdy urazili i více než třicet kilometrů

„Pardubice byly v polovině 19. století ospalé městečko. Vždy na podzim ovšem rozkvetlo, a pokud to mohu připodobnit, stalo se takovými Karlovými Vary v době konání festivalu,“ uvádí Renáta Tetřevová.

Pardubické parforsní hony samozřejmě neunikly pozornosti habsburského domu. Roku 1874, kdy se konala i první Velká Pardubická, se honu aktivně účastnil císař František Josef I. s manželkou Alžbětou, na jejíž počest byla následně pojmenovaná ulice od hotelu Veselka k železniční trati na Chrudim jako Alžbětina třída.

Den plný jezdeckého umění

Na počátku vzniku celé tradice byly hony chlumeckého hraběte Oktaviána Kinského. Ten jako první přivezl do Čech z Anglie smečku parforsních honičů a plnokrevné koně. Roku 1838 byla založena parforsní společnost v čele s knížetem Františkem Lichtensteinem, která hony nejen organizovala, ale také finančně zaštiťovala. U jejich zrodu stál důstojnický sbor 9. husarského pluku a historicky první pardubický parforsní hon se uskutečnil 15. září 1841.

Poslední slavné pardubické parforsní hony se konaly na podzim roku 1913

„Parforsní hony byly vedeny podle anglického způsobu, nebyl to tedy klasický myslivecký hon. Cílem totiž nebylo štvanou zvěř -  jelena nebo laň - ulovit, ale odchytit a vrátit zpět do obory,“ vysvětluje Renáta Tetřevová. „Šlo tedy hlavně o to, prokázat jezdecké umění a užít si den plný jezdeckého sportu. Jezdci zdolávali komplikovaný terén a za den urazili třeba přes 30 kilometrů.“

Skupinová fotografie členů parforsní společnosti s místními obyvateli

Tečku za velkolepými hony učinila první světová válka. „Ve dvacátých letech 20. století se sice uskutečnilo několik pokusů o pokračování, ale více méně bez úspěchu. Chyběl hlavní sponzor a také si musíme uvědomit, že se změnil i terén. Stavěly se silnice, železnice, v krajině se objevily nejrůznější překážky,“ dodává Renáta Tetřevová. „Kruh se ale uzavírá. V posledních letech v obnově tradice parforsních honů, kterou založil Oktavián Kinský, pokračuje Francesco Kinský dal Borgo, který se stará o rodové sídlo v Chlumci nad Cidlinou.

autor: BRA
Spustit audio

Související