Největší orel světa je doma v Nasavrkách
Jmenuje se Mazlík. Je to orel východní zvaný též kamčatský a ve východních Čechách je jediný svého druhu. Ročního samce v Nasavrkách na Chrudimsku chová sokolník Eduard Školoud. Až dravec dospěje, rozpětí jeho křídel přesáhne dva metry.
Největším dravcem Pardubického kraje, který žije ve volné přírodě, je orel mořský. Několik jedinců hnízdí na Holicku. Největším dravým ptákem, chovaným ve voliéře, je ale orel východní, známý také pod názvy bělokřídlý, kamčatský nebo Stellerův.
Sokolník Eduard Školoud ho získal ze Zoologické zahrady v Liberci a nyní jedná o rozšíření svého chovu ve spolupráci s dalšími evropskými zoologickými zahradami v Helsinkách a Moskvě. Voliéry v Nasavrkách jsou veřejnosti nepřístupné. Lidé ale řadu dravců Eduarda Školouda, včetně orla Mazlíka, mohou vidět ve voliéře jihlavské zoologické zahrady, kde létají během sokolnických ukázek.
Na vrcholu potravního řetězce
Orel východní (Haliaeetus pelagicus) je dravec z čeledi jestřábovitých, jedním z nejtěžších a největších dravců světa. Může dorůst až metrové výšky a dosáhnout rozpětí křídel až 240 centimetrů. Samice jsou těžší než samci, jejich váha se pohybuje v rozmezí od sedmi do devíti kilogramů. Samci váží okolo pěti, šesti kilogramů.
Orel východní má největší zobák ze všech orlů. Je totiž dobře přizpůsobený podmínkám, ve kterých ve volné přírodě žije a kde si musí poradit i se zmrzlou potravou. Jeho největší populace hnízdí na Kamčatském poloostrově v Rusku. Orel východní je částečně tažný pták, zimuje na jihu Kurilských ostrovů a na ostrově Hokkaido v Japonsku. Dospělí ptáci nemají v přírodě žádného přirozeného predátora.
Věrnost nade vše
Orel východní se zabarví okolo tří až čtyř let svého stáří. Peří na zádech má tmavohnědé až černé. Ohbí křídel, ocas a zástěrky, tedy peří na nohách, se zabarví sněhobíle. Nohy, zobák a ozobí zežloutnou, téměř do pomerančové barvy. Orel východní je monogamní. Mohutné hnízdo staví z větví vysoko na stromě nebo na skále. Živí se hlavně rybami, a to jak čerstvými, tak i mršinami.
Sokolnická vášeň
Eduarda Školouda dravci fascinují už od dětství. Už jako malý kluk se staral o poštolku, která vypadla z hnízda. V roce 1980 získal svého prvního jestřába a to poměrně kuriózním způsobem. Jestřáb lesní totiž uletěl poblíž Nasavrk jednomu slovenskému sokolníkovi, který Eduardovi Školoudovi slíbil, že jestřáb bude jeho, pokud si ho sám odchytí. Po týdnu usilovného hledání se to podařilo a jestřába žil v Nasavrkách po několik let.
V roce 1985 se Eduard Školoud začal blíže seznamovat se sokolnickou tématikou a o tři roky složil mysliveckou a sokolnickou zkoušku. V devadesátých letech pak začal svoje dravce a sovy představovat veřejnosti. V roce 1997 s přáteli a ve spolupráci s Lesy České republiky založil ve Žlebech poblíž Čáslavi ukázkovou oboru, kde byli k vidění kromě dravců i další zvířata. Tato aktivita byla natolik úspěšná, že Eduarda Školouda vyzvala ke spolupráci Zoo Jihlava, kde v návštěvnické sezóně jako sokolník působí dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.