Nejvyšší čas dát si chřest. Sklízí se do prvních třešní
Chřest roste divoce téměř po celé Evropě, v Itálii ho lidé dokonce běžně sbírají v lese. Je sice tenčí než ten pěstovaný, ale velmi zdravý a chutný. Dá se najít i v české přírodě. Sklízí se od poloviny dubna do června. Potom rostlina sbírá síly na další sezónu.
„Chřest má rád slunná místa a teplejší lokality, viděla jsem ho na jižní Moravě, dokonce i v Praze na Vyšehradě na skále. I tento divoce rostoucí se dá sbírat a konzumovat, samozřejmě ne v chráněných oblastech. Jednoduše si ho můžete vypěstovat na vlastní zahrádce,“ říká bylinkářka Radka Svatošová.
Rozdíl mezi bílým a zeleným chřestem
Myslíte si, že bílý chřest a zelený chřest jsou dvě různé odrůdy? Není to tak. „Bílý a zelený chřest je stále tatáž rostlina. S tím rozdílem, že ten bílý se bělí, aby byl křehčí a jemnější. Bělí se tak, že se na něj dávají keramické poklopy nebo zvony, aby se k němu nedostalo slunce. Podle mě je to bělení ale zbytečné. Je škoda se ochudit o cenný chlorofyl,“ myslí si bylinkářka Radka Svatošová.
A že by chutnal líp než zelený? To si Radka nemyslí. Zelený chřest je vynikající a čerstvý připomíná chutí zelený hrášek. Navíc u bílého je vláknitá slupka, která se musí odloupávat.
Nebojte se jíst chřest čerstvý
Pěstování chřestu na zahradě není podle Radky Svatošové vůbec složité. Pokud vám nejde o velkou sklizeň, stačí si dát pár rostlinek na záhon a sklízet první výhonky, které mohou být v prvních letech sice hubenější, ale to vůbec nevadí, je to totiž trvalka, která zesílí. Chřestu postačí průměrné podmínky, pokud chcete mít výhonky silné, občas pohnojte. Nebojte se jíst chřest čerstvý, ať nepřijdete o vitamín C.
Chřest vyhledávali už římští císaři
„Chřest je velmi tonizující, posilující až afrodiziakální. Z toho důvodu si ho údajně nechali dovážet římští císaři. Má vliv na urogenitální systém, nenechte si tedy ujít v tomto čase tuhle pochoutku,“ láká na chřest Radka Svatošová a vrací se do historie pěstování chřestu u nás.
„U nás se do roku 1948 chřest pěstoval velmi hojně, potom ho ale zavrhli, protože to byla snobská rostlina, která připomínala buržoazní dobu. Teď se ale vracíme k tradici. Viděla jsem třeba krásné pole u Ivančic na Moravě nebo na Mělnicku,“ dodává Radka Svatošová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
