O jednom z hebrejských označení pro Boha

V Druhé knize Mojžíšově čteme: "Potom mluvil Bůh k Mojžíšovi a řekl mu: Já jsem Hospodin. Zjevil jsem se Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemocný, avšak svým jménem jsem se jim nezjevil."

Tyto verše zahrnují tři velká Boží jména: Čtyřpísmenné jméno JHVH, které označujeme jako "Nevyslovitelné Boží jméno", dále jméno Elokim a konečně jméno Šadaj. Nevyslovitelné Boží jméno o čtyřech písmenech nečteme v hebrejštině tak, jak je napsáno, ale nahrazujeme je označením "Adonaj" čili "Pán". V této podobě se již objevilo ve starém řeckém překladu Septuagintě. V židovském náboženském myšlení slovo Elokim označuje Všemocný, což překladatelé Septuaginty vyjádřili řeckým pojmem pro boha.

Co však znamená hebrejské Boží označení Šadaj?

Dle výše uvedených veršů je to jméno, pod nímž se Bůh zjevil praotcům Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi. V líčení jejich životů, jak nás o něm zpravuje První kniha Mojžíšova, se současně objevuje i Nevyslovitelné Boží jméno o písmenech JHVH a označení Elokim. Tóra přesto upřesňuje, že navzdory přítomnosti těchto jmen v jednotlivých vyprávění patriarchové poznali Boha jen pod označením Šadaj.

Toto jméno, časté v První knize Mojžíšově, se však od darování Tóry na hoře Sinaj jako by vytrácí. V Pěti knihách Mojžíšových se s ním dále setkáváme jen ve vyjádření nehebrejce Biláma a pak již jen velmi zřídka u proroků a v žalmech. Velice často se zato Boží jméno Šadaj objevuje v rozmluvě Joba a jeho přátel, kteří nenáležejí k národu Izraele a neznají Tóru. Překladatelé biblických textů do aramejštiny Onkelos a Jonatán zachovávají toto jméno tak, jak je: zjevně nevědí, jak je přeložit, nebo se to neodvažují udělat. Stejně je tomu s překladateli Septuaginty, kteří se slovu Šadaj vyhýbají, jako by v textu neexistovalo.

Komentátoři Bible stejně jako biblické bádání přisoudili jménu Šadaj rozličné výklady. Většina si, avšak bez přesvědčivých argumentů, myslí, že tomuto jménu jsou vlastní významy moci a svrchovanosti. Já sám poukáži na jiný výklad, za nějž vděčíme jednomu z největších mužů židovské víry, středověkému mysliteli Moše ben Maimonovi zvanému Maimonides. Ten vykládá jméno Kel Šadaj - Bůh Všemocný - slovní hříčkou Kel še-daj: tedy "Bůh, který si postačí sám se sebou"; Bůh, jehož podstata se nachází v Něm samém, a nikoliv v tom, jak se projevuje vůči světu. Takto vnímali Boha naši praotci Abrahám, Izák a Jákob, kteří věřili v Boha jako Toho, kdo je Kel Šadaj. Midraš poznamenává, že praotci - na rozdíl od Mojžíšovy generace - nezakládali svou víru ani na znameních, ani na zázracích a nepožadovali je. Zato od okamžiku, kdy bylo třeba poslat Mojžíše k dětem Izraele, které nepoznaly Boha jako Šadaje, aby jim zvěstoval dobrou zprávu o vykoupení, nezbylo než užívat Boží jména zvýrazňující Boží působení ve světě.

Tak dospíváme k zásadnímu rozlišení mezi dvojím poznáním Boha. Na jedné straně poznáváme Boha v Jeho Božství - největším a nejhlubším vyjádřením víry. Na straně druhé stojí poznání Boha podle Jeho působení v dějinách.