O svátku Purim

4. březen 2007

Svátek Purim, který Židé letos slaví v neděli 4. března, připomíná ve svých hlavních rysech dlouhý řetěz perzekucí židovského národa v historii. Příběh, vyprávěný biblickou Knihou Ester, zachycuje události na dvoře perského krále Achašveroše ve 4. století před občanským letopočtem.

Podle židovské tradice zlovolný královský rádce Haman nenáviděl moudrého Žida Mordechaje, a proto se rozhodl vyvraždit celý jeho národ. Jak praví Bible, "psalo se jménem krále Achašveroše..., aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny Židy od mládence po starce, děti i ženy, v jednom dni..." Los měl určit příhodný den pro tento strašný záměr, ale Hamanovy úklady se nakonec obrátily proti němu samému. Židovská královna Ester prozradila v příhodný okamžik Achašverošovi svůj původ a mocný panovník potrestal zlovolného rádce smrtí. Židé unikli strašnému ortelu a četbou svitku Ester, maškarními průvody a veselím si dodnes připomínají dávnou událost.

K obsahu biblické Knihy Ester se po staletí obraceli četní židovští náboženští učenci. Patřil k nim i poslední velký duchovní mistr chasidského hnutí "Chabad" Menachem Mendel Schneerson, který zemřel v roce 1993 ve věku 92 let. Z jeho komentáře ke svátku Purim jsme vybrali několik základních myšlenek.

Svitek Ester v pouzdře, Palestina, počátek 20. století, dílny hnutí Becalel, rukopis na pergamenu, pouzdro: stříbro a slonovina

Biblická Kniha Ester - ústřední text Svátku losů - se od všech ostatních hebrejských částí Písma liší několika zvláštnostmi. Již název svátku je neobvyklý: netvoří ho totiž slovo hebrejské, ale perské. Židovský Svátek losů - Purim - se tak jmenuje podle perského výrazu "pur", nikoliv podle hebrejského označení pro "los", kterým je slovo "goral". Neméně neobvyklé je, že Svátek losů - Purim - ve svém názvu nepřipomíná záchranu a vysvobození, jako je tomu u jiných židovských svátků, ale naopak nebezpečí, které Židům hrozilo. Vždyť los - pur - vržený úkladným Hamanem určil datum, kdy měli být vyhubeni.

Za ještě větší zvláštnost Knihy Ester je však nutno považovat, že v celém tomto textu se ani jednou nevyskytuje Boží jméno. Zatímco v ostatních částech Bible se Bůh často zjevuje, nebo Ho alespoň lidé vzývají, v Knize Ester jako by Boha nebylo. To samo o sobě je pozoruhodné. Stojíme před záhadou, jež si žádá vysvětlení. A právě to říká i název Knihy Ester - v hebrejštině Megilat Ester. Toto spojení obsahuje jméno židovské královny, které má v hebrejštině stejný kořen jako slovo "hester" neboli "skrytí". Druhé slovo názvu Knihy Ester - "megila" - znamená doslova "svitek", ale svým hebrejským kořenem odkazuje i ke slovu "odhalení". Hebrejské spojení "svitek Ester" bychom tak mohli přeložit i jako "odhalení skrytého". O jaké tajemství však jde? Odpověď dává samotný příběh.

Zleva: král Achašveroš, Ester a Mordechaj v podání Divadla Feigele

Ester se jako královna těšila na perském dvoře výjimečnému postavení. Podobně i její strýc Mordechaj, který kdysi zachránil perskému králi život, mohl počítat s jeho přízní. Když však panovníkův rádce Haman získal lstí králův souhlas s vyvražděním Židů, ani Mordechaj, ani Ester neodhalili svůj židovský původ. Nestěžovali si na Hamana, nežádali o milost pro sebe a svůj národ. Mordechaj naopak vyzval Židy v celé říši k půstu a pokání a rovněž královna předstoupila před krále až po třech dnech a nocích přísného půstu. Podle lidské logiky měla jednat právě naopak: Proč bez otálení nevyužít svého vlivu královny? A proč dokonce riskovat, že tvář poznamenaná dlouhými hodinami strádání rozzlobí orientálního panovníka, přivyklého bezchybné kráse?

Matěj Forman, Návrhy ilustrací ke svitku Ester, 2006, papír, tužka, vodové barvy

Odpovědí je, že jak Mordechaj, tak Ester byli hluboce prodchnuti vírou v Boha svých otců. Dobře věděli, že hrozící pohroma nebyla pouhou náhodou, ale měla dopadnout jako trest za poklesky židovského národa, který přejímal pohanské zvyky. Proto se Mordechaj a Ester nejprve obrátili k Bohu v kajícné modlitbě - a teprve poté hledali záchranu podle zákonitostí světa, v němž žili. Až když člověk najde cestu zpět k Bohu, může doufat, že s Jeho přispěním nalezne rozumem a citem správné řešení. V tom také tkví hluboké poučení Knihy Ester. I uprostřed největších protivenství, v samém nitru nepřátel - jak to vyjadřuje perské slovo "pur" v názvu židovského svátku Purim - je třeba stále důvěřovat Stvořiteli. Jakkoliv se Bůh zdá vzdálen a nepřítomen, přece je stále s námi. Boží jméno se tak sice v Knize Ester neobjevuje, ale Mordechaj a Ester svým jednáním vyjevili víru ve skryté Hospodinovo působení. Bůh snad někdy halí před člověkem svou tvář, ale nakonec přispěje těm, kdo v Něho neochvějně věří.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio