Oběti tragédie ostravské tramvaje číslo 5 ještě nikdo neodškodnil

Je to půl roku co vyjela tragická tramvajová linka číslo pět a čelně se srazila s protijedoucí tramvají. Vzpomínáte? Stalo se to v Ostravě. A už tehdy odpovědní lidé slibovali, že zraněným cestujícím a hlavně rodinám, kteří přišli o své blízké, finančně pomohou. Sliby se změnily jen na prázdná slova. Postižení přislíbené odškodnění nedostali. Příkladem jsou manželé z Ostravy. Jaromír přišel o nohu a zvyká si na život s protézou. Zatím jezdí na invalidním vozíku nebo chodí s pomocí francouzských holí. Za desítky tisíc korun museli přestavět byt. I tak vypadá realita půl roku po tragické čelní srážce tramvají.

Přicházíme k domu, kde Anna s Jaromírem žijí. Pohodlně se dostaneme nahoru po schodech, oni to mají složitější. I půl roku po nehodě jsou pro devětašedesátiletou Annu vzpomínky stále živé. "Viděla jsem, jak jsme vyjeli ze zastávky, najednou se proti nám řítilo něco strašně velkého, jakoby to byl nějaký tunel a najednou byla rána. To byla ta druhá tramvaj," uvedla Anna. Jaromírovi trosky tramvaje rozdrtily nohu. "Změnilo se dost, protože být bez nohy dělá hodně," doplnil Jaromír.

Zraněná byla i manželka, jenomže té teď s chodem domácnosti nemůže pomáhat. A to mu vadí nejvíce. "Musí za mě do obchodu. S těmi berlemi málo vypomůžu. Skoro všechno teď musí za mě odnosit," stěžuje si Jaromír, který šel i s manželkou z nemocnice rovnou do Rrehabilitačního ústavu v Chuchelné, kde se učil chodit s protézou. Když se vrátili, svůj byt prakticky nepoznali. Jejich děti zařídily radikální přestavbu. "Aby se manžel dostal s vozíkem do koupelny, musely dát širší futra," přiblížila paní Anna. Její manžel doplnil, že vozík zatím používá ráno hned po vzbuzení, aby nemusel nasazovat protézu. "Jdu na záchod nebo do koupelný dát se do pucu. Mohu se pohodlně pohybovat po obýváku, po chodbě," řekl. Bez přestavby, kterou jejich synové zařídili, by to asi nešlo.

Taková rekonstrukce přišla na desítky tisíc. Kdyby Jaromír a Anna neměli milující děti a něco ušetřeno, nemohli by si to dovolit. Žádné odškodnění totiž nedostali. "Zatím nemáme nic. Bylo to slíbené v nemocnici. Když jsme tam byli, přišel zástupce Dopravního podniku a sliboval, že bude odškodnění. Zatím není. Nevím na co čekají. Buď na potvrzení od doktorů, až se uzdravím, potom začnou jednat. Zatím si to nedovedu představit, zatím se nikdo nehlásí," postěžoval si Jaromír.

Oba se snaží každý den jít na procházku. Taková banální věc je ale pro starší pár po tragické nehodě velkou procedurou. Největší bariérou je totiž osm schodů, které vedou od výtahu k jejich dveřím. "Mamka jde vždycky se mnou a dává na mě pozor," přiblížil Jaroslav. Anna dodala: "Musím jít za ním, protože kdyby náhodou ztratil rovnováhu, tak by spadl dozadu. Pokaždé musí jít těch osm schodů nahoru nebo dolů, protože byt je v mezipatře. Kdyby se mu něco stalo, byl by třeba nemocný a musel by jez na vozíku, tak nevím, jak bychom se dopravili, protože ten vozík neunesu."

Život tohoto páru se radikálně změnil. Zároveň se k sobě ještě více přimknuli. "V Chuchelné nám říkali, že jsme vzorní," řekla Anna. "Jsme stále spolu. I když jsme byli zdraví. Jsme na sebe tak zvyklí, že by jeden bez druhého nemohl být. Sám nikdy nikdo nešel," doplnil ji Jaroslav. V tom jediném je jejich život stejný jako před půl rokem.

Trať je bezpečnější, ale pomalejší

Jak se jezdí lidem ostravskou tramvaji číslo pět? Je tomu půl roku, co se jedna z jejich linek čelně srazila s protijedoucí tramvají a na místě zůstali tři mrtví a desítky zraněných. A riskovala autorka dnešního vydání Pod kůži Andrea Čánová, když do této tramvaje nasedla a rozhodla se osobně vyzkoušet, do jaké míry dopravní podnik naplnil sliby, že tramvaje v daném úseku budou jezdit pomaleji?

Hluk vrtulníků, sirény sanitek. Zdravotníci, hasiči a policisté pomáhající zraněným. Tak to na místě nehody vypadalo těsně poté, co se tramvaje na jednokolejce čelně střetly. Teď je půl roku po nehodě a my jsme na zastávce tramvaje číslo 5. Chceme projet stejnou trasu jako lidé před šesti měsíci. Čeká tady mnoho cestujících, nikdo nemá strach z jízdy. "V místech, kde se stala nehoda, dávají hodně pozor, zpomalují," uvedla jedna z čekajících cestujících. "Co se změnilo? Domlouvají se vysílačkami. Určitě je to o něco lepší," doplnil další.

Někteří z cestujících si ale postěžují, že poté, co řidiči jezdí pomaleji a hlásí se dispečinku, je cesta delší. "Je to ve všem horší. Jezdí to pomalu. Není návaznost tramvaje na Ostravu, nic," stěžuje si muž čekající na zastávce. "Jezdím často, ale že by se něco změnilo k lepšímu, v žádném případě. Spíš naopak. Tramvaje změnily jízdní řád v neprospěch lidí," posteskla si další. Nicméně uznala, že bezpečnost se zlepšila, když tramvaje v inkriminovaném úseku jezdí pomalu.

Logo|foto:Český rozhlas

Právě jsme projeli místem nehody. "Vzpomenu si na to, protože tam byli mrtví lidé. Na to se nezapomíná," řekla žena v tramvaji. Vidíme, že řidič dodržuje všechna bezpečnostní opatření. "Od Kyjovic přijela tramvaj a čekala na tramvaj do Ostravy. Počkají a až zhasne semafor, tak mají volno, mohou jet," přiblížila žena nynější cestování v tramvaji číslo 5.

Co se vlastně změnilo a co se ještě změní, vědí v sídle ostravského Dopravního podniku. "Řidič má na každém křížení povinnost volat dispečera, vyčkat jeho pokynu, bylo nainstalováno světelné zařízení plus textové označení, že má tuto ohlášku provést. Dokud nedostane pokyn, že může pokračovat v jízdě, nesmí vyjet," řekl ředitel Dopravního podniku František Kořínek. Na trati se chystají i další změny. "Bude nainstalováno moderní zabezpečovací zařízení. Pokud se na daném úseku objeví dvě tramvaje, tak zařízení vypne proud a tyto tramvaje zastaví,"přiblížil další technické zabezpečení ředitel.

Dopravní podnik půl roku po nehodě zapracoval na lepším zabezpečení trati, ale co odškodnění? Pan Jaromír z naší reportáže, který při nehodě přišel o nohu, odškodnění nedostal. Na rychlé řešení své situace musel použít úspory a pomohly mu jeho děti. "Abychom zachovali určitou spravedlnost z hlediska odškodňování, tak čekáme na uzavření vztahu poškozený - pojišťovna. Čili pojišťovna vyčíslí náhradu od bolestného přes škody a další věci, a následně my stanovujeme a uzavíráme smlouvu s tímto poškozeným. Dopravní podnik ho odškodní nad rámec zákona. Nechceme říct, kolik má kdo dostat, když nevíme, jaký bude konečný rozsah toho, co utrpěl," vysvětlil ředitel Dopravního podniku František Kořínek.

Průtahy s vyplácením odškodného jsou časté

Ostravská jednokolejka půl roku po té. Takový je podtitul dnešní Pod kůže. Co se změnilo? Pro zraněné pasažéry celý život. Poslouchali jsem příběh staršího manželského páru Anny a Jaromíra. Oba utrpěli vážná zranění- Jaromír přišel o nohu. Kvůli tomu musel udělat náročnou rekonstrukci bytu- jenže vše platí z vlastní kapsy nebo s pomocí dětí. Slibované odškodnění nedostal. Dopravní podnik to vysvětluje tím, že čekají až vše uzavřou pojišťovny. A ty ještě neznají konečný rozsah zranění. Výsledkem je , že okamžitou pomoc zranění cestující z linky číslo 5 nedostali. Mohou se nějak bránit?

Pracovníci Bílého kruhu bezpečí se velmi často setkávají s různými průtahy ve vyplácení odškodného. "Pokud ublížení na zdraví a škody byly způsobeny trestným činem, tak se oběť může připojit s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, které bude vedeno proti tomu, kdo trestný čin spáchal. Má to velkou výhodu v tom, že na něm neleží dokazování..." poradila Lucie Hrdá, poradkyně Bílého kruhu bezpečí. Pokud ovšem policie zjistí, že k trestnému činu nedošlo a nezahájí trestní stíhání, musí podat žalobu v rámci civilního řízení. V tomto případě ale musí nést náklady řízení i v případě, že by neuspěl.

Kdy se ale poškození mohou dočkat odškodnění, nelze určit. Zvlášť, pokud se jedná o podobnou nehodu jako v případě tramvaje číslo 5. Tyto nehody totiž musí posuzovat soudní znalci a na posuzování nehody jako v tomto případě pracují celé znalecké ústavy, takže to trvá dlouho. Proto Lucie Hrdá doporučila, že pokud je důvodné podezření ze spáchání trestného činu, a v tomto případě takové podezření existuje, má oběť možnost podat na Ministerstvu spravedlnosti, odboru odškodňování žádost o finanční pomoc oběti trestného činu. Po dosažení určitých kritériích může oběť získat jednorázovou částku 25 tisíc korun, v maximální výši až 150 tisíc korun.

Poškozený, který byl při podobné nehodě zraněn, také musí počítat s promlčecí lhůtou, kterou stanovuje zákon na dva roky od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl a kdy se dozvěděl, kdo za tuto škodu odpovídá. Lhůta pro podání žádosti o pomoc pro oběti trestného činu, které poskytuje Ministerstvo spravedlnosti, je jeden rok. Jak postupovat v podobných případech poradí pracovníci nepřetržité linky Bílého kruhu bezpečí na čísle 257 317 110.

Už se vám stalo, že vám do cesty vběhl divočák nebo srna a srážce již nešlo zabránit? Jak v takových případech postupovat? Nechte si poradit od odborníků v pořadu Pod kůži, který na Radiožurnálu vysíláme v úterý 14. října po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu.