Obyčejné běhání po venku je pro malé děti nezbytné. Hromadou hraček se nahradit nedá
Dětem chybí obyčejné běhání po venku. Přitom pobyt na čerstvém vzduchu je pro dětský organismus nezbytný, ať už se jedná o fyzickou, tak psychickou stránku osobnosti.
Arteterapeutka Eliška Kuthanová z Hradce Králové pečuje nejčastěji o děti v předškolním věku. Mobilní telefony ani televizi během společného času s dětmi zásadně nepoužívá. Podle ní si děti vystačí s málem. V přírodě hledají šišky, kamínky a další drobnosti, ze kterých pak doma lepí na karton obrazy podle vlastní fantazie.
Nezapomeňte na svačinku
„Když jdeme ven, nesmíme zapomenout na svačinku. Děti milují svačení, stejně tak jako různé zajímavé přírodniny, které nacházíme. Když přijdeme do lesa, obejmeme stromek, uvítáme se s lesem, prohlédneme si šišku, která pod tím stromem leží. Snažíme se hledat hezký vztah k přírodě,“ vypráví Eliška Kuthanová, kterou děti i rodiče neřeknou jinak než Víla Eliška.
Když Eliška svůj tvořivý kroužek otevírala a děti s ní šly poprvé ven, měly s sebou oblíbeného plyšáka. Sloužil jako pojítko s jistotou domova. Ale příště už děti žádné plyšáky nepotřebovaly. Měly dostatek jiných podnětů. A s tím souvisí i zbytečné utrácení peněz za hračky, které po chvíli zmizí v koutě. V dětských pokojích se pak hromadí koše plné hraček, které se po čase vyhodí.
„Mám tu zkušenost, že hlavně babičky kupují hračky bez rozmyslu, protože chtějí vnoučeti udělat radost. A to hlavně tím, jak je to barevné, jak to bliká a hraje. Jenže přemíra podnětů dětem neprospívá. Taková hračka sice dítě zákonitě upoutá, ale jen na chvíli.
Na druhou stranu jsou hračky velmi pěkné, interaktivní, já miluju třeba dřevěné hračky. A když tím podpoříte českého výrobce, tak je to skvělé,“ míní Eliška Kuthanová.
Jak zpracovat různé přírodniny tak, aby vznikl obraz podle fantazie dětí? Poslechněte si celý záznam pořadu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.