Od sekery k plastice. Kovářské řemeslo se přizpůsobuje současnosti
Dříve byl kovář skoro v každé vesnici. Dnes je jich mnohem míň a také kovářské řemeslo se posouvá trochu jiným směrem.
„Už neděláme sekery, ploty a podobné věci. My můžeme konkurovat jen nápadem. Takové ty běžné věci lidé koupí levně v zahraničí. Pokud má ale někdo ve svém domě místo, které by rád něčím ozvláštnil, jsme tady pro něj. Může to být korouhvička, rámeček pro obrázek, cokoliv, z čeho mají radost, když se na to podívají,“ říká kovář.
V Turkovicích se kovář nezapře
Lukáš Kučera se věnuje hlavně uměleckému kovářství v obci Turkovice u Heřmanova Městce. Dokonce ze svých děl vytvořil stezku nazvanou Kované sochy ze Železných hor.
Uvidíte tam například Strážného anděla, který dohlíží na zdejší faru nebo plastiku nazvanou Svým osudem jsem od teď a navždy, která zobrazuje moment rozhodnutí, kdy člověk mění cestu k životnímu cíli.
„Občas se lidé ozvou, že by si kovařinu chtěli vyzkoušet. Já jim to umožním. Jsou u mě v dílně celý den a vyzkoušejí si tu práci,“ říká kovář Kučera.
Specifická vůně kovu
Kovářská dílna má svou specifickou vůni. Kde se bere? „Ta vůně se line z rozžhavené oceli, která se zchladí do vody, prudce odpaří tu vodu a vezme s sebou takovou zvláštní vůni,“ popisuje Lukáš Kučera, který ve své dílně využívá klasické pomůcky jako za starých časů.
„Moje kovárna je ve starém duchu. V kovařině se toho moc víc vymyslet nedá. Jen se změnilo topidlo, teď se přešlo na pece plynové, naftové nebo s indukčním ohřevem. Já ale zůstávám u klasické výhně,“ vysvětluje umělecký kovář Lukáš Kučera.
„Klasická výheň má své výhody. Oheň dokážeme líp ovládat než nějaké trysky, které tam foukají plyn. Můžeme si výheň přizpůsobit, udělat větší ohniště, pokud potřebujeme zpracovat více materiálu,“ doplňuje host Radioporadny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
